Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy jsem (obzvlášť) vděčná sama sobě za to, že mám zápisník, kam si své prožitky průběžně během roku zaznamenávám, protože dnes mohu těmi stránkami listovat a zhodnotit, jaký to byl rok.

A že to byla pořádná jízda!

Tady je moje ohlédnutí se za uplynulým rokem.

Na startovní čáře

Začalo to před rokem a pár měsíci, kdy jsem odešla z dobře placené práce, která mě ničila, a rozhodla se konečně najít svou autentickou cestu ke štěstí. Snad i smysl svého života. V té době jsem ještě neměla moc ponětí, co vlastně chci, věděla jsem ale, co už rozhodně nechci. Už nikdy.

Po tom roce plném nesmyslné práce bez sebemenší přidané hodnoty, po nepříjemné šikaně od svých nadřízených (bossingu), po tom roce v toxickém prostředí, kde většina lidí se nepostaví za sebe, natož za některého ze svých kolegů, kde všechno je strojené a jen na oko. Po tom náročném roce jsem věděla, že jen tak „někam do práce“, už se rozhodně nevrátím. Při té představě se mi zvedal žaludek.

Někteří lidé v mém okolí to vnímali trochu jinak, než já.

• „Takový pěkný peníze tam máš a chceš odejít?“
• „Neblázni! Teď uprostřed pandemie těžko najdeš novou práci!“
• „Radši to zkousni a nechej si to teplý místečko.“
• „Podle mě si to jen moc bereš. Tak hrozné to snad není, ne?“
• „To jako budeš na pracáku, jo? A z toho jako vyžiješ?“

Já se rozhodla poslechnout svou intuici a udělat si to naprosto po svém.

Chápu, že některým lidem se to mohlo zdát šílené a že nedokázali pochopit, proč to dělám. Taková nejistota! Navíc v době covidové krize! Jenže mně bylo moje zdraví rozhodně přednější. A taky můj vztah – čím déle jsem v té práci totiž zůstávala, tím více jsem si ty hnusy, co jsem prožívala tam, nosila i domů. Už to prostě nešlo. Díkybohu, že jsem už měla nějaký finanční polštář a mohla si dovolit zariskovat.

A tak jsem si tenkrát začala poprvé v životě pohrávat s myšlenkou, že si dám prostě malou pauzu. Pár měsíců. Pár měsíců úplně bez práce. Prostě si oddechnu. Budu doma. Budu vařit, číst si, cvičit, hrát hry, přemýšlet. Možná se poohlédnu po nějaké práci, možná ne. Rozhodně ale začnu konečně pracovat na tom svém vysněném blogu. Naštěstí mě mí nejbližší (a zejména přítel) hodně podpořili. Martin byl rozhodně pro, prý ať si oddechnu, vždyť peníze naspořené mám a odpočinek si rozhodně zasloužím. A tak jsem se víceméně vyprdla na hledání „nějaké nové práce“ a radši se ponořila do sebe. Bylo třeba konečně zjistit, čím chci být, až budu velká.

Co vlastně chci?

Ocitla jsem se jaksi v mrtvém bodě. Zase. V bodě, kdy jsem naprosto netušila, co se sebou. Profesně. Měla jsem pocit, že pořádně nic neumím, že nemám žádnou pořádnou specializaci, hloubku znalostí, dostatečnou praxi. Navíc mi bylo 30 a lidé v tomhle věku přeci jsou už dávno na vrcholu své kariéry, no ne? A já se zase plácala na startovní čáře a zatím ani netušila, jakým směrem mám vlastně vyrazit.

A tak jsem hodiny a hodiny trávila brouzdáním po internetu, čtením inspirativních článků, posloucháním podcastů nebo jsem se dívala na rozvojová videa na youtube. Snažila jsem se udělat si průzkum, co je vlastně možné. A taky zjistit, co z toho bych chtěla. Hodně jsem přemýšlela, dělala si poznámky, občas i různé myšlenkové mapy a vyzkoušela si snad každý dohledatelný seberozvojový nástroj (osobnostní testy, nástroje pro sebepoznání, pro nalezení práce snů, smysl života apod.).

A tak se to pomalu začalo krystalizovat.

Blog

Věděla jsem, že chci pomáhat lidem. Že je chci inspirovat ke změně myšlení. Že chci zasévat semínka do jejich mysli a dát jim tak možnost volby žít lepší život. Že tak chci dělat svět lepším místem pro nás všechny. To byl můj sen. Už nějakou tu dobu. A tak jsem na něm tenkrát začala konečně reálně pracovat.

Koupila jsem si doménu, hosting, vytvořila web a začala se trápit s psaním článků. Zpočátku to byl dost boj. Ještě jsem neměla jasnou představu, kudy se ubírat. Provázelo mě vcelku dost pochybností.

• Co když se nikomu nebudou články líbit? Co když se v něčem spletu a budu pak za blbce?
• Co když to nikoho nebude zajímat? Co když to nebude mít žádnou přidanou hodnotu?
• A kdo jsem já, abych psala o osobním rozvoji, produktivitě a změně mindsetu. Vždyť jsem teprve na cestě (ještě k tomu na začátku!) a tolik toho ještě nevím!
• Vždyť o tom všem už píše mnoho lidí! A mnohem zkušenějších a sečtělejších, než jsem já! Tak proč by to měli hledat u mě na blogu?

Civěla jsem (po napsání svého prvního článku) na tlačítko „Publikovat“ a strašně se bála. Nevěděla jsem, co tím odstartuji. Zda se to bude nebo nebude líbit. Zda to bude někdo číst nebo ne. Věděla jsem ale jistě, že pokud nezačnu, neposunu se ani o kousíček. A já se chtěla posunout. Konec konců – neměla jsem tenkrát moc co ztratit.

A tak byl první článek na světě.

A pak další.

A další.

Finanční nezávislost

Už to dřív nakousla Verunka (moje finanční poradkyně a – teď už i – blízká kamarádka) při naší první schůzce nad mými financemi. Tenkrát mi to připadalo hodně vzdálené a nedosažitelné. Byla jsem (ještě před rokem a půl) ráda, že jsem začala jinak smýšlet o spotřebním zboží a poprvé zvládla i něco našetřit.

Při sledování rozvojových videí jsem narazila na youtube kanál jednoho mladého kluka o tom, jak se stát finančně nezávislým. Jeho cílem bylo vydělat milion dolarů do svých 28 let a ty investovat. Úroky z investic mu pak pokryjí výdaje na život a on už nebude muset pracovat. Přišlo mi to úžasné! Mluvil o mnoha různých možnostech, jak ušetřit a co nejvíc si vydělat, ale hlavně mi jasně ukázal, že je to možné. Dosažitelné. I pro normálního smrtelníka.

Já už měla v té době (před rokem) finanční rezervu a pravidelně investovala. Už jsem viděla i na svých malých částkách, že (a jak) to funguje. A tak jsem se pro to úplně nadchla a začala spřádat plány, jak si našetřit co nejvíc…

Nová práce

Zprovozněný blog a všechno to kreativní vyžití mě hodně rychle zvedlo zpátky na nohy, a tak jsem se rozhodla najít si přeci jen práci, abych se svému snu o finanční nezávislosti přiblížila co nejdřív. Nemusí to být hned práce snů. Hlavně, aby to mělo smysl a aby bylo fajn prostředí. A tenkrát jsem narazila na velmi zajímavý inzerát, který vypadal, jak kdyby někdo okopíroval můj životopis a přepsal ho v pracovní nabídku. Chvíli jsem o tom přemýšlela, a nakonec na inzerát odpověděla. Na pohovor jsem se docela těšila. Byla jsem zvědavá.

Poprvé jsem se nešla jen ucházet o místo a přesvědčovat firmu, proč by měli vybrat právě mě. Poprvé jsem si šla promluvit o tom, co si můžeme vzájemně nabídnout. Já firmě a firma mně. Nebyla jsem ochotná se podbízet.

I když jsem neměla zrovna moc zkušeností, nelhala jsem, že je mám. Řekla jsem, co mi jde, co mě baví, co chci a co ne. Co o tématu vím i kde mám mezery. Co mohu nabídnout a co ne. Šla jsem do toho naprosto upřímně a autenticky. Pokud se jim nelíbím, radši ať se to ukáže hned, než aby mi za pár měsíců někdo kvůli nesympatiím začal dělat (zase) ze života peklo.

Ten pohovor byl super! Odcházela jsem z něj nadšená! Z náplně práce, vzájemné chemie i ze způsobu, jakým se mnou tehdy Petr (můj šéf) mluvil.

I když to bylo něco nového. Pro mě ještě neprošlapaného. Těšila jsem se!

A tak jsem v půlce listopadu 2019 nastoupila na pozici BIM specialisty.

Koučink

I když jsem začala pracovat v nové práci, stále jsem snila o tom, že se jednou (snad někdy v budoucnu) budu věnovat koučování. Hodně mě to tam vnitřně táhlo, a tak jsem se snažila vyhledat nějaký vhodný kurz pro začínající kouče. Tenkrát jsem si ale nebyla ještě moc jistá a všechny kurzy mi připadaly strašně drahé. Netušila jsem, kde bych mohla začít. Pouštěla jsem si tedy různá videa, četla si o tom a občas něco vyzkoušela na své ségře. Ta mě totiž vždy nechá si na ní všechno otestovat. (Kači, můj nejoblíbenější pokusný králíčku, moc Ti děkuji!)

Odložila jsem tedy rozhodnutí o koučování na neurčito a do roka 2020 šla s tím, že tento sen asi nechám ještě chvíli spát.

(Kdybych jen tušila!)

Zdraví

A protože jsem už byla klidná a bylo mi dobře, rozhodla jsem se máknout na sobě a zhubnout. Díky tomu stresu jsem docela zbuchtovatěla. Bylo akorát na čase, abych se zregenerovala po tom roce, který mi psychicky i fyzicky dal dost zabrat. Pěkně o sebe pečovat, hýčkat se a dost možná i rozmazlovat.

Vypěstovat si zdravé návyky!

Být fit!

Kde je pozornost, tam je energie

Takže jsem se postupně během těch dvou měsíců (listopad a prosinec 2019) dopracovala k tomu, co chci a kam mám vlastně v životě namířeno. A měla jsem docela jasnou představu, kým se chci stát. Během pár večerů jsem si vytvořila vision board (nástěnku snů) a do zápisníku si rozepsala konkrétní cíle pro rok 2021.

Vision board (nástěnka snů)

Ze všech těch rozvojových nástrojů, knížek, videí a tak dále jsem si nakonec vytvořila docela pěknou a jasnou vizi. Takovou, která se mnou opravdu rezonovala. Krásný sen o tom, kde bych chtěla v budoucnu být. Kým bych se chtěla stát. A tak jsem si vytvořila tuto koláž a pověsila ji na místo, jaké mám neustále na očích.

Tady je:

Snila jsem o tom, jak pracuji na svém blogu a píšu články, co mají hodnotu pro ostatní. Že se posouvám a nabírám zkušenosti. A taky je tu nová práce, pohyb, zdravá strava, cestování. Že chci být psychicky i fyzicky fit. To, že chci být bohatá a finančně nezávislá, že chci investovat a vytvářet si spokojenou, klidnou budoucnost bez stresu.

A že se chci vyklubat z nezkušené housenky v krásného motýla a dosáhnout všech svých (velkých) snů. Že mám snít ve velkém. Myslet ve velkém. A že chci být pěkná ženská a hezky se oblékat. A taky je tu prosba (vyslaná kamsi do vesmíru), abych (i když střílím zdánlivě různými směry) dosáhla synergie.

Zbožňuji tu nástěnku!

Směr jsem tedy měla, zbývalo vykročit!

SMART cíle

A abych mohla vykročit, potřebovala jsem si jednotlivé sny trochu rozpracovat. Co to znamená konkrétně? Co pro své sny mohu udělat? A co zvládnu za jeden rok? Jednotlivé cíle jsem rozepsala tak, abych je mohla průběžně sledovat. Abych držela pozornost upnutou tím správným směrem. Protože kde je pozornost, tam je energie.

Takže pro mě bylo nakonec jednoduché si všechny ty slony (velké sny) rozporcovat (na jednotlivé cíle a malé kroky) a pěkně postupně se posouvat.

Mezi mými cíli pro rok 2021 byly třeba tyto:

1. Zdravěji jíst a být víc ve formě
   • Zhubnout 5 kg do konce roku. Trvale.
     Nakonec jsem je měla dole už na přelomu března/dubna. Držím se na stejné váze plus mínus doteď a přirozeně.
   • Jíst zdravěji, více si vařit, přidat luštěniny a zeleninu, hlídat si pitný režim.
     Na domácí stravu jsem si vcelku rychle zvykla a díky tomu i dost ušetřila. (Vlastně i Martin. My oba.) Bez pitného režimu už si to nedokážu představit.
   • Pravidelně cvičit.
     Vcelku pravidelně jsem začala cvičit jógu a šlapat na rotopedu. Bohužel teď kvůli krční páteři necvičím a čekám na rehabilitace. Těším se, až do toho zase naskočím.
2. Blog
   • Do konce roku napsat alespoň 50 článků.
     Tak to, přiznám se, se mi úplně nepovedlo. Dostala jsem se zatím na nějakých 30 včetně 5, co jsem na nový blog nepřenesla. Ale i tak to rozhodně vnímám jako ohromný úspěch!
   • Ujasnit si směr a změnit podle toho název, přemigrovat.
     Hotovo.
   • Vymyslet, jak případně blog monetizovat.
     Ukázalo se, že mě tohle vlastně zase tolik nezajímá. Asi to byla jen má obecná představa, kam se blogy běžně ubírají (reklama, affiliate marketing apod.). Já se touhle cestou pouštet zatím nechci. Nakonec jsem našla jiný způsob, jak využít blog. Spíš jako „reklamu“ pro své podnikání (eBooky a koučování), než že bych sem cpala placené reklamy anebo doporučovala něco, čemu třeba ani sama nevěřím.
3. Finance
   • Do konce roku navýšit své úspory a/nebo investice o alespoň dalších 150 tisíc.
     Protože mám úžasnou finanční poradkyni, která mi se vším moc ráda pomůže! (Verunko, děkuji!) A taky proto, že jsem se pro to tolik nadchla a testovala způsoby, jak našetřit co nejvíce peněz, jsem to zvládla úplně bez problému! Dokonce jsem si vedle toho zvládla dopřát ještě skvělou dovolenou ve Španělsku!

Cítila jsem tehdy v kostech, že rok 2021 bude úspěšný a že vykračuji konečně tou správnou nohou (a správným směrem), ale jak moc se moje cíle vyplní a že nakonec předeženu i své sny, to mě tedy nenapadlo!

Nakonec jsem se před koncem roku ještě stala dokonce i tím koučem a nastoupila do pokračovacího kurzu!

---

Šťastný konec (roku)

A tak jsem tu, na konci roku. Dívám se zpět a jsem šťastná a vděčná všem těm, kteří mě podporovali a podporují.

Hlavně jsem ale vděčná sama sobě. Že jsem všechna ta rozhodnutí udělala a konečně pro ty své sny začala něco dělat. Bez ohledu na to, co si ostatní myslí. Zda jim to přijde hloupé, trapné či cokoliv jiného. Beze strachu, že někde po cestě uklouznu nebo zklamu. Pády na hubu jsou přeci taky zkušenosti. Řekla jsem si, že radši si několikrát nabiju ciferník, než abych žila rádoby pohodlně a tak, jak by se asi mělo, nebo abych šla prošlapanou cestičkou někoho jiného, i když se na ni necítím dobře. To mi prostě nestačí.

To radši umřu snahou přiblížit se svému vysněnému životu.

Já chci žít svůj život. Autentický život. Svůj sen.

A už se blížím!

Krok za krokem

V dnešní době se zdá, že úspěch je doménou pouze těch, kteří měli štěstí, správné know-how, byli ve správný čas na správném místě. Jako kdyby se úspěch vynořil ze dne na den. Tak nějak přes noc. A tak jsem se rozhodla monitorovat své pokroky pěkně rok za rokem. Protože úspěch se obvykle buduje postupně. Rok za rokem, měsíc po měsíci, den za dnem. Konzistentní prací.

Takže tady jsou konkrétní čísla. Upřímná, syrová, neupravená.

Blog v číslech

Možná nemám návštěvnost jako známější blogerky a influencerky, možná, že mi tu lidi nezanechávají své komentáře dennodenně, ale i tak mi tyto výsledky přijdou skvělé! Za rok – respektive prvního půl roku! (Data jsou počítána od května, protože jsem přemigrovala ze staré domény na novou.) Neumím zatím blog pořádně promovat. Na Instagramu jsem se dosud zatím jen rozhlížela, abych se podívala, jak to dělají ostatní, a rozhodla se, jakou cestou se vydat.

I tak ale navštívilo blog přes 300 různých lidí. Měsíčně to bývá průměrně kolem stovky, z čehož 60 % je těch, co se vracejí. A to mi přijde úžasné!

Moc děkuji za Vaši přízeň!

Koučink v číslech

A zde počátek mé (oficiální) koučovací kariéry a cesta k mezinárodní certifikaci ACC, kterou uděluje Mezinárodní federace koučů. Nastoupila jsem do akreditovaného kurzu ke konci roku (na konci října) a od té doby se tomu věnuji v téměř každé volné chvíli. Hodně čtu a snažím se rozvíjet své koučovací dovednosti. Vcelku dost koučuji (zatím pro bono) a snažím se využívat nástrojů pro osobní rozvoj, které mně samotné tehdy pomohly nalézt odpovědi na mé (složité) životní otázky.

Odkoučované hodiny si mohu evidovat teprve od chvíle, kdy jsem nastoupila do akreditovaného kurzu, tedy počínaje 25. listopadem 2021. Od té doby jsem koučovala 14 různých lidí, z čehož 2 mě vzápětí požádali o dlouhodobou spolupráci. Celkem mám nakoučováno za ty dva měsíce 14,6 hodin v rámci 17 sezení, což (vzhledem k tomu, že to dělám při zaměstnání) považuji za super výkon!

Jedno koučovací sezení se pohybovalo v rozmezí 30 až 90 minut, průměrně trvalo 50 minut. Během všech sezení jsme se dopracovali kýženého výsledku a ve více než polovině z nich jsme se dostali pod povrch a došli k zásadním AHA momentům koučovaného. Prostě úžasné! Jsem vděčná, že jsem vykročila na tuhle cestu, protože mě to nesmírně naplňuje a nabíjí!

A to je teprve začátek!

Teď mě čeká několik krátkých zkušebních sérií s přáteli přátel (na doporučení), zatím pro bono. Už teď se ale nemohu dočkat, až se ponoříme do spolupráce a vydáme se společně vstříc jejich autentickému vysněnému životu!

---

Takže tady je… konec roku 2021.

Prožila jsem ho rozhodně naplno! Poznala jsem letos mnoho úžasných, inspirativních lidí s ohromným potenciálem! V zaměstnání to byl též úspěšný rok, většina projektů šlape v pohodě a mnoho z nich mě posouvá a velmi baví! Blog vzkvétá a já se cítím pevnější v kramflecích, a tak se mi mnohem lépe píše. Občas přijde i nějaká ta zpětná vazba od Vás, a to pak skáču tři metry vysoko radostí, že Vás některý z mých článků inspiroval (a třeba i nakopnul) ke změně! Do toho jsem se konečně přiblížila i svému koučovacímu snu! A navzdory všem svým aktivitám mám vlastně velkou spoustu energie a volného času, který mohu trávit s Martinem (a přáteli) nebo jen tak odpočinkem. Spokojená. Šťastná.

Každý den tohoto roku prostě stál za to! A já se těším na každý jeden den toho dalšího!

A Vám všem přeji z celého srdce jen to nejlepší do nového roka! Ať jste zdraví a obklopujete se správnými lidmi! Ať děláte ta nejlepší rozhodnutí pro svůj šťastný, spokojený život. Ať si plníte svá malá, velká i zdánlivě nemožná přání. Ať najdete sílu (z)měnit svůj život k lepšímu!

A pokud cítíte nutkání něco změnit, ale bojíte se. Nebo pokud třeba netušíte, kde a s čím vlastně vůbec začít, dejte mi vědět, a já Vám na té cestě ráda pomohu hledat odpovědi!

Na počtenou příště

Lucie