„To je tím životem, jakej ty vedeš, to je těma lidma, s kterejma se stýkáš!“

Hlášku z filmu Samotáři známe určitě všichni.

Kolik pravdy ukrývá a jak to využít ke svému prospěchu?

Život v bublině

Bylo to někdy ke konci mých studií na vysoké škole. Žila jsem si pěkně v bublině. Obklopená kamarády. Měla jsem už vcelku fajn život. Oproti všem těm patáliím, které jsem do té doby prožívala, jsem si žila spokojeně. Měla jsem několik přátel. Průměrnou práci. Průměrný plat. Žila jsem si svým průměrným stereotypem.

Můj život se kolem mě spíš sám obalil, než že bych si ho sama vědomě vytvořila. Neměla jsem žádné specifické cíle a ani jsem moc nepřemítala nad svým smyslem života. Nedělal to skoro nikdo v mé bublině.

Napínání stěn bubliny

Do života se mi pak (zase spíš tak nějak shodou okolností) dostal starý známý. A s ním čerstvý vítr do mých plachet. Ukázal mi nová místa, nová jídla, nové alternativy, nové pohledy na staré jasné věci. Pro něj běžné věci, pro mě téměř zázraky!

A cosi se ve mně tenkrát začalo probouzet.

Některé místnosti je třeba opustit

Začala jsem si všímat, že upřednostňuji čas strávený s ním, spíš než se svými ostatními přáteli. A že když s ním trávím čas, přemýšlím pak jinak. Cítím se lépe. Vyhlídky jsou nadějnější. Já jsem otevřenější. Přístupnější novým věcem. Věcem, které jsem do té doby třeba i odsuzovala. Nebo možná mí blízcí? A že jsem šťastnější, protože mám pocit, že jako člověk rostu. Díky kladnému nastavení mysli.

Když jsem se pokoušela, plná elánu a nadšení, sdílet se svými přáteli své nové nápady, myšlenky a postoje, k jakým jsem postupným otvíráním se světu za bublinou přicházela, žádné velké ovace nepřicházely. Spíše naopak.

Pomalu jsem se jim vnitřně začala vzdalovat. Nedokázala jsem pochopit, že o nový pohled na věci nemají zájem. A tak jsem se jednou zeptala onoho kamaráda, zda někdy nemá pocit, jako by všichni kolem něj byli tak trochu zasekaní nebo slepí? Protože přesně nad tím jsem přemýšlela čím dál častěji. Podíval se na mě a suše mi odpověděl:

Jestli jsi nejchytřejší v místnosti, jsi ve špatné místnosti.

Znělo to tak jednoduše. Naprosto logicky. Jenže do jaké jiné místnosti bych jako měla jít? Já žádnou jinou nemám. Neznám. Jemu se to říká, je obklopen samými chytrými lidmi. Má úspěšné kamarády a tak.

PRÁSK! (aneb audit nejbližších)

Převalovala jsem tu myšlenku v hlavě sem a tam. Nahoru dolů. Dopředu dozadu. Jasně, že to dává smysl. Ale co s tím?

Možná je na čase tu bublinu prostě prasknout a podívat se, co má okolní svět v nabídce!

Adoptování myšlenek a chování

My lidé jsme tvorové společenští. To platí i pro introverty, i když třeba v jiném měřítku. Samovolně si adoptujeme názory, myšlenky a chování skupiny. Ať už si to uvědomujeme či nikoliv. Zejména přejímáme chování, názory, postoje i cíle lidí, se kterými trávíme nejvíce času. Je to přirozené.

Pokud se budeme vídat hlavně s lidmi, kteří nejsou otevřeni novým myšlenkám, těžko nás mohou k něčemu novému inspirovat. Jestliže se ale budeme držet hlavně těch, kteří v překážkách vidí příležitosti, a budeme přihlížet tomu, jak hledají nekonvenční řešení, pravděpodobně budeme příště spíše přijímat a zvládat nové výzvy.

Jsme průměrem pěti lidí, se kterými se nejvíce stýkáme. Přátelé, rodina nebo kolegové v práci. Udělejme si tedy malý vnitřní audit.

Audit nejbližších

Zamysleme se nad svými pěti nejbližšími a položme si otázky:

• Je mi příjemná představa, že jsem průměrem právě těchto osob?
• Jsem rád/a, že mohu trávit čas právě s těmito lidmi?
• Jsou pro mě tito lidé v životě přínosem?
• Jsou pro mě tito lidé inspirací?
• Odnáším si ze setkání s nimi zejména pozitivní pocity?
• Nabíjejí mě setkání s nimi pozitivní energií?

Pokud všechny odpovědi na otázky výše znějí ANO, pak mi nezbývá než pogratulovat! A popřát, aby to tak zůstalo po zbytek života (i kdyby se složení jmen mělo průběžně měnit).

Pokud tomu tak ale není, možná je na čase začít vybírat pečlivěji, s kým trávíme svůj drahocenný čas.

Nová, lepší bublina

Někdy to bolí. Mě to bolelo. Ačkoliv jsem měla ty lidi ráda, nepřála jsem si být jejich průměrem. Ačkoliv jsem respektovala jejich hodnoty nebo styl života, názory, nechtěla jsem si představovat, že přemýšlím podobně.

Věděla jsem, že je čas vyjít z místnosti, i kdybych měla být více sama.

Pokud nejsme spokojení s lidmi kolem nás, měli bychom otevřít novou kapitolu. Pokud cítíme, že se chceme pohnout z místa, naplňme těch pět míst takovými lidmi, jací nám pomohou se posunout. Jejichž chování bychom si chtěli osvojit, jejichž myšlenky bychom si chtěli propustit do našeho života. Přijmou za své. Takové lidi, kteří nám v životě pomohou být lepšími lidmi a žít spokojenější život.

Čas obměny?

Pokud nejsme se současnou situací naprosto spokojeni, zamysleme se nad lidmi:

• ke kterým vzhlížíme;
• kteří nás inspirují;
• ze kterých máme dobrý pocit;
• kterým bychom se chtěli podobat;
• které považujeme za spokojené a úspěšné;
• kteří nám pomáhají se posunout;
• nebo kteří třeba dosáhli toho, kam se my chceme dostat.

Začněme vyhledávat zejména jejich přítomnost. Pro jejich moudrost, otevřenost, zvědavost, smysl pro humor, pro cokoliv pozitivního, co nás přimělo tam jejich jméno uvést.

Knihy, blogy, podcasty

Možná si uvědomíme, že nemáme ve svém okolí nikoho, koho bychom chtěli připsat. Možná jsme až dlouho setrvávali v místnosti, kam nepatříme, a nechali inspirativní lidi jen proplouvat kolem nás. To nevadí. Teď jsme otevření a vnímaví k budoucím setkáním a jakmile takovou osobu potkáme, můžeme se ji pokusit vměstnat do své bubliny. Postupně nám do života začnou přicházet přesně takoví lidé, jaké si přejeme.

V mezičase můžeme vstřebávat inspirativní myšlenky z knížek, blogů, podcastů nebo videí. Existuje kolem nás tolik úspěšných lidí. Spokojených lidí. Lidí, kteří jsou blíže tomu, co bychom si my sami pro sebe přáli do budoucna. A v dnešní době jsou nám jejich myšlenky dostupnější než kdy jindy. Využijme toho a inspirujme se.

Pozitivní článek o tom, jak se můžeme přiblížit svému snu, na nás bude mít rozhodně příznivější vliv než hodina strávená pod palbou stížností, pochybností a výmluv kamaráda nebo kamarádky.

Uvolnění místa

Lidé do našeho života přichází a taky z něj odchází. Ať už kvůli jejich rozhodnutí, okolnostem, nebo našemu rozhodnutí. Někdy je to smutné, ale je to zkrátka tak.

Lidé vás inspirují, nebo vysávají – vybírejte je moudře. – Hans F. Hansen

Není naprosto nic špatného na tom, abychom pro sebe chtěli to nejlepší. Abychom se rozloučili s těmi, kteří:

• jsou věčně negativní a jen si stěžují;
• se považují za oběti všeho a všech;
• s námi chtějí manipulovat;
• nám závidí a snaží se snižovat nás a/nebo naše úspěchy;
• jsou arogantní a vědí všechno nejlépe;
• nebo jsou příliš kritičtí a vynášejí rychlé soudy.

Toxické lidi ve svém životě rozhodně nepotřebujeme. A lítost nebo sebevětší snaha pomoci tu bývá marná. Takové lidi nedokážeme změnit. Přestaňme to zkoušet a plýtvat svou energii. Nechme je jít si vysávat někoho jiného.

Soustřeďme se na sebe a na svou šťastnou budoucnost. Na své inspirativní přátele a kolegy. Takové, kterých chceme být součástí. Na svou lepší bublinu. Na svou cestu k úspěchu a spokojenosti.

Jak to využít?

Chceme-li být otevřenější, obklopujme se otevřenými lidmi.
Chceme-li být odvážnější, obklopujme se odvážnými lidmi.
Chceme-li být ambicióznější, obklopujme se ambiciózními lidmi.

Pokud chceme začít podnikat, začněme vyhledávat již podnikající lidi.
Pokud chceme začít cestovat, začněme vyhledávat lidi, kteří mají s cestováním již zkušenosti.
Pokud chceme být šťastní, začněme trávit čas se šťastnými lidmi namísto těch, co si jen stěžují.

Je to jednoduché. Tak si přestaňme svůj život zbytečně složitým dělat.

PS:

Vědomí, jak mě lidé v mé blízkosti ovlivňují, mě donutilo přemýšlet více i o tom, jak já sama  na své okolí působím. Jsem pro ně přítěží? Vysávám jim energii? Nebo jsem pro ně ta motivující a inspirativní?

Máme moc ovlivnit svůj postoj a své názory. Svou bublinu. Svůj život.

Takže…

Přiznejme si, že lidé, se kterými trávíme čas, nás ovlivňují. A my je. Uvědomme si své cíle v životě a přizpůsobme tomu i svůj okruh přátel. Zaměřujme svou pozornost více na ty podporující a inspirativní, kteří nás posouvají. A omezme čas strávený s lidmi, kteří nám energii jen berou.

A taky si položme (čas od času) otázku: Jsem osobou, jejíž průměrem bych chtěl(a) být?

Na počtenou příště

Lucie