Je to už rok, co jsem poprvé otevřela tuhle úžasnou knihu a začetla se do ní (BURNETT, William a David J. EVANS. Designérem vlastního života: jak si navrhnout spokojený život na míru, Jan Melvil Publishing, 2016, ISBN 978-80-7555-013-2)

Přiznám se, že na to, jak tenká je to kniha, její dopad na můj život (a těch, kterým jsem ji půjčila) byl opravdu velký!

Čte se velmi snadno, protože kapitoly si drží vesměs jednoho stejného, jednoduchého rámce a logicky se tak přes příběh konkrétního člověka dostáváte k pointě (a vysvětlení) a následně vcelku přirozeně k zamyšlení se nad vlastní situací (a případně si uděláte jednoduché cvičení).

První část jsem pročítala postupně, je dost analytická a nutí Vás přemýšlet:

• Jaký je váš výchozí bod? Kde jste teď?
• Jak jste v životě spokojení a kde by to chtělo zlepšit?
• Co je pro vás důležité?
• Kým chcete být za pár let? Jaký chcete nabrat směr?

Opravdu hezky na sebe všechny kapitoly navazují a cvičení jsou jednoduchá. Rozepsala jsem se to tom více v článku: Designérem vlastního života – recenze (1. poloviny) knihy, rozhodně si ho přečtěte též.

Po první polovině jsem si dala kratší pauzu (asi tak půl roku). Jednak proto, že jsem akorát nastoupila do nového zaměstnání a rozjížděla jsem blog, zejména ale proto, že jsem potřebovala všechny ty poznatky trošku vstřebat. Některé věci potřebují v člověku uzrát. Některé věci si musíte v sobě nejdřív připustit, abyste je dokázali říct nahlas nebo je hodit na papír. To byl i můj případ.

Během toho půl roku jsem se občas k některým cvičením a zamyšlením vracela, když jsem cítila nějaké pochybnosti o tom, zda jsem 100% na tom správném místě. Co mi chybí? Co chci? Kde bych chtěla být (profesně) za 5 let? Nevěděla jsem. Naprosto upřímně… prostě jsem nevěděla. Mám skvělé místo v moc fajn firmě, skvělého šéfa, práce mě baví, moje pozice je velmi lukrativní a má opravdu slibnou budoucnost, ale stejně někde v hloubi duše cosi poukazovalo na to, že to možná nemusí být zcela to pravé ořechové.

A tak jsem si postupně tříbila myšlenky, a nakonec se rozhodla dočíst knihu v naději, že mi to pomůže zjistit, co tedy víc (nebo jiného?) chci.

Highlighty

Vrhnu se nejdřív na ty části, které zásadně ovlivnily to, kam aktuálně směřuji. Bylo to několik velkých AHA momentů za sebou, které mě konečně navedly tím správným směrem. Postupně to v mé hlavě získávalo konkrétní, jasnější obrysy, a pak už to všechno nabralo vcelku rychlý spád.

Takže…

Prototypování

Tahle kapitola mi zásadně změnila profesní plány do budoucna. A to neříkám vůbec s nadsázkou.

Často si myslíme, jak to máme všechno vymyšlené a že čím víc všechno promyslíme, tím spíš pak všechno bude klapat. Jenže často strávíme mnoho času neustálým analyzováním, učením, domýšlením detailů, a když pak celé to veledílo uvedeme konečně do provozu nebo skočíme rovnýma nohama do nové práce, zjistíme, že to nefunguje a že všechny ty zdroje (čas, peníze, energie) přišly vniveč. A to je přesně ta chvíle, kdy do hry přichází prototypování. Prostě testujete a po malých částech ověřujete své teorie a hypotézy. A nejdříve postupně přicházíte na to, co ano a co ne, co funguje a co ne, co chcete a co ne. Něco jako: dvakrát testuj, potom řeš.

Já jsem měla úžasný plán B, kterým jsem se vždycky utěšovala: „Kdyby mi současná kariéra nevyšla, mám zadní vrátka, kde vím, že budu spokojená.“ Obraz kavárny. Nejen tak ledajaké kavárny samozřejmě, byla by to moje kavárna, s úžasným designovým interiérem a příjemným prostředí, které v lidech probouzí pocit bezpečí, kde se cítí jako na dovolené! Peču skvělé buchty a zákusky a dělám úžasnou kávu! Lidé si se mnou chodí povídat a všechno skvěle klape!

Byla jsem si tak jistá, že to chci! Proč to tedy nezačít testovat a tím taky pomalu nabírat zkušenosti a hýbat se vstříc svému snu? Takže jsem přemýšlela, jak to udělat. Představa, že jdu na víkendy na brigádu do kavárny, nepřicházela v úvahu. Kde tedy mohu začít? Co třeba začít vyrábět zákusky, burákové máslo, chlebíčky, pomazánky, všechny ty věci, které bych v tom snu prodávat chtěla? Zkusím to mezi známými, pak kolegy, pak mohu pokračovat dál, no ne?

Byla jsem nadšená a přesvědčená o tom, jak to bude úžasné! A tak jsem oslovila přátele a známé, kteří k nám chodí na návštěvu a vím, že jim u mě chutná. Pak jsem o tom vyprávěla v práci, abych nabrala zkušenosti zejména mimo okruh svých přátel, když s tím chci jít do světa! A pak konečně první kolegové přišli, zda by si mohli objednat. Udělala jsem malou ochutnávku a několik jich bylo nadšených. Měla jsem radost. Měla jsem spočítané ceny tak, abych neprodělala. Dokonce jsem se rozhodla, že pokud to chci dělat ve svém volném čase, chci si na tom dát i nějakou marži, aby mi to za ten čas stálo. Měla jsem předpřipravenou tabulku a chtěla jsem ji odeslat. Moje budoucí kavárno, já už Ti běžím naproti!

Jenže…

Nebyla jsem schopná tu tabulku tak, jak byla nachystaná, prostě odeslat. Moje hlava duněla představami o tom, jak budou lidi remcat, že je to drahé. Co na tom, že tím strávím několik hodin, že ingredience jsou kvalitní a stroj mě taky něco stál? Prostě jsem to neustála a na poslední chvíli jsem stáhla všechny ceny na minimum, odeslala jsem to a cítila se pod psa. Takže takhle by to vypadalo? Nedokázala bych si stát ani za svými cenami?

Velmi rychle mi došlo, že tohle není pro mě. Moc ráda vařím a peču, ale ve chvíli, kdy se mi kupily objednávky a bylo třeba jich dostát, všechna ta radost z vaření jako by se vypařila. A tak jsem si uvědomila, že když se mi doma nechce vařit pro dva, prostě si objednáme jídlo, ale tady to udělat nemohu. A představa, že vedu kavárnu a řeším objednávky, personál, zkažené mléko nebo špatnou zeleninu, hygienu a já nevím co ještě? Ne, to fakt nechci.

A tak jsem konečně mohla nechat bludný sen odejít a soustředit se na jiný. Už jsem nemohla říkat: „Kdyby mi plán A nevyšel, otevřu si kavárnu,“ a utěšovat se touhle myšlenkou do aleluja.

Čas vytvářet sny nové!

Designování práce snů

Tuhle kapitolu bych vyzdvihla zejména proto, že jsem já (a mnoho dalších, které znám) vyhlížela často tu ideální práci stvořenou přímo pro mě. Kde využiji své silné stránky, kde budu pracovat v týmu, jaký mi vyhovuje, na projektech, které mě baví, kde bude rozvoj, po jakém má duše prahne. A dřív mi nedocházelo, že takovou pozici na pracovních portálech nenajdu, ale musím si ji sama vytvořit.

Co tím myslím?

Obvykle vnímáme svou pozici, jako by měla pevně nastavené mantinely, se kterými nehneme – jasně dané povinnosti, odpovědnosti, výstupy, procesy a tečka. Jenže často to tak černobílé opravdu nebývá a někdy stačí se jen ozvat. Dejme tomu, že svou práci máte zmáklou a už vám přijde jednotvárná, nebaví vás to, už se v ní nemáte moc jak rozvíjet. Jste zároveň člověkem, na kterého se kolegové neustále obrací, když potřebují poradit a pomoci, protože se v tom ještě stále plácají. Pomáhat jim vás moc baví, jenže na ně nemáte zase tolik času, protože potřebujete nejdřív odbavit vlastní agendu. Co kdybyste v takovém případě šli za svým nadřízeným a dohodli se na tom, že polovinu své agendy rozdělíte mezi kolegy a další polovinu svého úvazku se budete věnovat podpoře svých kolegů?

Takhle se můžete postupně propracovat k práci snů.

Vnímejte, co se vám líbí a co ne, komunikujte to a vytvářejte si hranice. Z aktuální pozice si sami postupně tvořte takovou, která vás naplňuje. Rozhlížejte se kolem sebe ve firmě, ptejte se, dělejte si kontakty, upravujte své kompetence. Je v zájmu vašem i vašich nadřízených, abyste čas strávený v práci v maximální možné míře dělali to, co děláte rádi a co vám jde nejlépe.

Imunita vůči selhání

Jsem nadšená, že v knize autoři zabrousili na téma přerámování selhání. Strach ze selhání je často něco, co nás drží na místě. Bojíme se, že budeme za blbce, že se nám budou smát, že jedno selhání determinuje naši celou budoucnost, protože když teď úplně z fleku něco nezvládnu, prostě na to nemám, no ne?

Ne.

To hrozné selhání existuje jen v naší hlavě. Ty pády na hubu jsou něco, co nám dává zpětnou vazbu. Pomáhá nám to zjistit, co funguje a co ne. Ukazuje nám to, jak jsme na tom teď, nikoliv ale to, jak na tom budeme za týden, když se budeme snažit (když budeme trénovat, naučíme se nové dovednosti, půjdeme na to z jiného úhlu apod.). Zítra už můžeme být lepší právě proto, že se díky nabytým informacím můžeme poučit a zkusit to jinak.

Co ještě?

Kniha pokrývá spoustu dalších témat, ale to bych tu byla ještě za týden. Některé jsem prolítla rychle, protože pro mě momentálně nebyla aktuální (například o tom, jak procházet pracovní portály, čeho si všímat a jak to vše využít ve svůj prospěch)

Co ještě tam najdete?

• Mnoho tipů, jak prototypovat své sny, jak získat prototypovací zkušenosti a jak na prototypovací rozhovory.
• Jak správně dělat brainstorming (jako jednotlivec i ve skupině).
• Jak získat práci, kterou chcete: Jak číst pracovní pozice a na co si dát pozor, jak upravit svůj životopis, abyste zabodovali u personalistek.
• Proč se lidé zasekávají a jak si vybrat z mnoha možností tu správnou.
• Jak nebojovat s realitou a efektivně se poučit ze svých chyb.
• Jak si vybudovat kolem sebe tým, který vás podpoří na cestě za svou vysněnou prací (a životem), a jak využít komunity s podobným mindsetem.

Závěrem

Kniha je vcelku krátká, opravdu úderná a velmi praktická. Přináší mnoho myšlenek zhuštěných do 242 stran, které zvládnete přečíst za pár hodin, pokud budete chtít. Já si první polovinou procházela postupně a posouvala se dál teprve, když jsem si vyplnila cvičení na konci každé kapitoly, protože na sebe navazují. Je fakt, že to přemýšlení a analyzování chtělo svůj čas. A taky aby to uzrálo.

Druhou polovinu jsem již projela jedním dechem a šla rovnou do akce. Pustila jsem se skoro do všeho, co pro mě bylo relevantní. A některé nástroje z knihy jsem si oblíbila tak, že je využívám vcelku pravidelně (Palubní deska, Prototypování, Grokování).

Doporučila bych ji rozhodně těm, kteří hledají svůj profesní směr a ještě tápou. Těm, kteří možná nejsou spokojení nebo si alespoň nejsou úplně jisti. Kniha vás provede krok za krokem celým procesem z místa, kde teď stojíte, až ke spokojenému životu designovaného vám na míru. A pro ty spokojené se tam taky mnoho najde, spousta technik a nástrojů pro sebereflexi i prototypování!

A tak se znovu ptám: četli jste ji? Co se Vám v knize nejvíce líbilo? Co Vás nejvíce posunulo vpřed? Podělte se o své názory a zkušenosti v komentářích!

Na počtenou příště

Lucie