A ne, nebylo to díky velkým kampaním ani postování hlava nehlava na sítě.

V tomhle článku s tebou otevřeně sdílím svůj přelomový 3. rok podnikání, a to včetně konkrétních čísel, všech změn i zlomových momentů, které mé podnikání vystřelily raketově. Takže pokud jsi online podnikatelka, prodej je pro tebe sprosté slovo a máš pocit, že bez marketingu alá plošný postřik to v onlinu nepůjde, čti dál.

Většina se vrhá bezhlavě do kurzů a snaží se přeskočit individuálky – a to je chyba! Tohle je moje zkušenost

Během prvních dvou let mé podnikání stálo a padalo na jediné službě – individuálním koučinku. Nabízela jsem sice různé balíčky, ale pořád šlo o tentýž formát: čas za peníze. Snažila jsem se vytvořit i nějaké levné produkty, které by visely na webu, prodávaly se samy a přiblížily mě tomu pasivnímu příjmu, o jakém sní každá začínající podnikatelka. Jenže to samozřejmě bez pořádného byznysového základu nefunguje. AHA.

Pořád jsem slýchala, že si mám vybudovat komplexní pyramidu služeb, a trochu mě deptalo, že nabízím „jen“ to, co má být až její pomyslný vrchol – individuálky. Až když jsem přestala řešit, že nemám nic „na automat“ a dokonce ani e-mailovou databázi, začalo to doopravdy fungovat.

Když začínáte, jsou individuálky dost možná to nejlepší, co pro sebe a rozjezd/rozvoj svého podnikání můžeš udělat!

Ve třetím roce jsem teprve začala pyramidu služeb rozšiřovat. Postupně. Naprosto přirozeně. A hlavně – na základě skutečné POPTÁVKY klientek!

Všechno to zkrátka začalo individuálkami. Bez těch by nebylo nic. Rozhodně ne takhle úspěšného.

Game changer v podnikání, díky kterému jsem mohla zdražit o 150 % a klientky to zaplatily rády

Začínala jsem se standardními balíčky koučinku – a každou vydělanou korunu jsem si poctivě odseděla u počítače. Dokud jsem neměla dítě, nevadilo mi to. Neměla jsem tou dobou ještě hlídání a – i kdyby ano -, s kojením co chvíli a spurty snad ještě častějšími se dala těžko plánovat dlouhodobá koučovací série s víc jak 2-3 ženami souběžně. Přitom jsem měla spoustu času – jen byl rozdrobený v průběhu dne.

Hledala jsem proto možnost, jak to efektivně využít. Jiné podnikatelky by asi začaly tvořit předtočené kurzy a automatizované funnely, ale já se z minulosti (a z mnoha byznysových podcastů) poučila. Věděla jsem, že nejdřív potřebuju proniknout do hlavy a podnikání svým klientkám hlouběji, abych tam odhalila ty nejzajímavější pain pointy a hlavně své superpowers! Tak vznikl Byznys koučink NA STEROIDECH – VIP služba, ve které jsem propojila klasická koučovací sezení s intenzivní podporou na WhatsAppu a zpětnou vazbou na cokoliv. Přidala jsem i šablony a nástroje, které klientce pomohly posunout podnikání na další level rychleji a efektivněji.

Zdvojnásobila jsem tak cenu dlouhodobých spoluprací a využila času, který jsem měla k dispozici, efektivně – včetně nočního kojení, kdy jsem dávala zpětné vazby na prodejky 😅.

To byl opravdový game changer v mém podnikání – nabídka, která nestála tolik na termínech v kalendáři a přitom se prodávala skoro sama. Nemusela jsem spamovat sítě prodejními příspěvky, platit si reklamu nebo se vysilovat kampaněmi. Stačilo se zmínit na těch správných místech – a zájemky se ozývaly samy.

Každý měsíc mi naskočila jedna nová klientka a já jsem se pomalu začala dostávat na hezký měsíční příjem. I s prckem u prsu a bez hlídání.

Nešlo mi jen o peníze…

Peníze ale nebyly to nejhodnotnější, co mi 1:1 spolupráce přinesly. Tím, že jsem klientkám byla tak blízko – a tak často –, dostala jsem se hluboko do jejich hlavy i podnikání. Bavily jsme se o službách, strategii, portfoliu… a najednou jsme řešily i to, jak si řídí projekty, organizují práci nebo sledují cash-flow. A většinou to vypadalo podobně: poznámky v mobilech, papírky na stole, někde Excel, jinde Trello, ale celkově dost čurbes.

Já sama jsem už tehdy všechno řídila v Notionu – přehledně, automatizovaně, na pár kliknutí. Tak jsem ho klientkám začala jen tak mimochodem ukazovat. Byly nadšené – jenže si to samy nedokázaly přizpůsobit. A tak jsem jim začala pomáhat. S úklidem systému, nastavením procesů i tvorbou vlastních šablon a automatizací v notionu. Z konzultací o strategii se často stávaly debordelizační seance. A mně bylo jasné, že tohle má velký potenciál.

A tak vznikl nápad na můj první a zatím nejúspěšnější kurz – Digitální kancelář.

Naskočila jsem na Notion vlnu v pravý čas – a vyplatilo se to

Věděla jsem, že Notion vlna stoupá – a že je jen otázka času, kdy se tahle platforma rozšíří i mezi české podnikatelky. Bylo to – buď teď, anebo nikdy. Buď to hned rozjedu a budu mezi prvními, nebo zapadnu ve stínu někoho jiného, kdo s tím přišel dřív, a nechám si tu příležitost uplavat. Jenže jsem měla strach! Do té doby jsem žádný kurz nikdy nevedla.

I když jsem sama s Notionem dokázala divy, říkala jsem si: „Nejsem moc technická? Co když moje řešení nebude fungovat pro všechny? Co když budou odcházet ještě s více zahlcenou hlavou než předtím? A vím toho o Notionu vlastně dost?“ I tak jsem se do toho pustila. Měla jsem jasno v tom, co chci kurzistkám předat – a hlavně jak: prakticky, jednoduše, bez balastu a s důrazem na to, aby si odnesly systém, který budou reálně používat.

Od nápadu k realizaci to netrvalo nijak dlouho – zhruba 2 až 3 měsíce. První verze kurzu prošla hot seatem, kde jsem zjistila, že celá koncepce jaksi pokulhává. Tak jsem ji zmačkala, vyhodila a začala úplně od začátku. Díky bohu. Po druhém kole zpětné vazby už jsem měla jasno, že jdu správným směrem a že tenhle nápad má smysl dotáhnout. Do karet mi hrálo i super načasování – zrovna běžely dotační programy JSEM V KURZU, zaměřené na rozvoj digitálních dovedností. Každá účastnice mohla získat příspěvek ve výši až 82 % z ceny kurzu, takže jsem se té příležitosti chytla a vymačkala z ní maximum.

Pilotní běh byl ještě 10týdenní a přihlásilo se 11 žen – 8 z nich si nechalo kurz z velké části proplatit, 3 si ho zaplatily samy. Jak je u mě u pilotů zvykem, kurz mi postupně vznikal pod rukama. Měla jsem připravená témata i šablony, ale hodně jsem improvizovala a reagovala na to, co účastnice skutečně potřebovaly. Chtěla jsem, aby odcházely s hotovou digitální kanceláří, kterou budou opravdu používat, protože si ji vytvoří sobě a svému podnikání na míru. Koncipovala jsem náplň tak, aby pochopily Notion, ale především vlastní procesy a to, jak své podnikání řídit, protože bez toho žádný systém dlouhodobě nefunguje.

Z prvního běhu jsem si odnesla nádherné zpětné vazby – a s nimi i obrovskou motivaci kurz dál ladit a rozvíjet. Upravila jsem osnovu, přidala nové šablony i podpůrné materiály a vrhla se do druhého běhu – tentokrát s 21 ženami. S každou další skupinou jsem lépe rozuměla tomu, co ženy opravdu potřebují, kde tápou a v čem vidí tu největší přidanou hodnotu. Díky tomu se kurz prodával přirozeně a s lehkostí – měl výsledky, měl příběhy, měl reference.

Od té doby jsem kurz průběžně ladila – formát, témata i šablony. Díky těmhle zkušenostem jsem získala nejen sociální důkaz, ale hlavně jistotu, že to, co předávám, má hluboký dopad. Měla jsem na čem stavět, co rozšiřovat a jak dál podporovat ženy v tom, aby si vytvořily systém, který jim fakt slouží. Právě tím se Digitální kancelář stala klíčovým pilířem mého podnikání.

Co o kurzu říkají klientky?

Notion je jen prostředek. To hlavní se děje pod povrchem

Ačkoliv ta platforma je prostě úžasná, úžasně flexibilní a já jako bývalá ajťačka s ní dokážu vykouzlit fakt divy, stavím to hlavně na svém byznysovém a procesním know-how. Promítám do toho samozřejmě vlastní zkušenost s řízením rostoucího podnikání, ale taky spoustu use casů klientek. Sdílím, co kdy funguje a co už moc ne a proč, ukazuji různé alternativy pro ten samý problém a hledám autentické cesty na míru těm, které se ptají. Miluju to.

Mým cílem není, aby ženy „měly Notion“ a kupovaly si víc a víc mých šablon. Chci, aby ho ženy uměly používat, upravit k obrazu svému a přizpůsobit aktuálním potřebám svého podnikání, které se mění spolu s nimi. A chci, aby jim to opravdu dobře sloužilo a usnadnilo práci! Takže přirozeně potřebuji, aby pochopily, jak si mohou své procesy nastavit, jak funguje Notion, ale hlavně jak fungují (a potřebují fungovat) ony samy ve svém podnikání, aby se v tom cítily dobře.

Skutečně funkční systém musí vždycky sedět ženě samotné – jejímu stylu, energii i preferencím. Protože právě spokojenost se systémem – a sama se sebou – se promítá úplně do všeho.

Do výkonu. Do sebevědomí. Do kvality služeb. Do prodeje. Do života.

A pak se zrodil KLUB.

Vlastní klub: Moje podnikatelské doma – a zároveň stabilní cash-flow

Díky tomu, že kurz Digitální kancelář nebyl jen o Notionu, ale i o hlubším pochopení podnikání, začaly se ke mně ženy přirozeně vracet. Psaly mi, že chtějí pokračovat, že se jim kombinace systematičnosti, strategie a autenticity velmi líbí a že jsou navíc závislé na mé nakopávací energii 😁 Přály si se mnou zůstat v kontaktu, ideálně dlouhodobě a pravidelně.

A tak vznikla myšlenka založit vlastní klub.

Chtěla jsem vytvořit bezpečný prostor, takové “podnikatelské doma”, kde se můžeme pravidelně potkávat, vzájemně se inspirovat, diskutovat, posouvat svá podnikání a zároveň sdílet to, co jinde často chybí – lidskost, otevřenost a autenticita bez přetvářky. Navíc jsem věděla, že klub může být strategicky důležitý i pro mě – jako budoucí páteř podnikání, která přinese stabilní cash-flow, hlubší práci s komunitou a ideální platformu pro testování nových nápadů.

Připomenutí pro mě / lessons learned

Rozjezd byl rychlý: v červenci se zrodil nápad, v srpnu jsem spustila pilotní běh a do 48 hodin bylo 15 míst plných. Původním záměrem bylo mít klub uzavřený, přístupný jen po vyplnění rozsáhlého dotazníku – což řadu žen odradilo. Minimum jsem si stanovila na10 členek, a i při zaváděcí ceně 2.500 Kč za pilot jsem náklady na platformu The Skool měla pokryté už po čtyřech prodejích.

Do konce roku to šlapalo skvěle. Testovala jsem formáty, workshopy i mastermindy a byla nadšená, že koncept, který tu ještě není, funguje. Na začátku roku 2025 už to ale začalo drhnout – a já pochopila, proč něco takového zatím nikdo jiný nespustil. Možná spustil (jako já), ale nebylo to dlouhodobě udržitelné (jako u mě) 😅Nakonec jsem celý koncept klubu přetvořila – rozhodla jsem se udělat velké změny, snížit cenu a vrátit ženám část peněz. Rozhodně to stálo za to! Ale o tom zase někdy příště.

Můj včerejší strop = má dnešní podlaha

A tak jsem se díky individuálkám, notné dávce odvahy a nalezení svých jedinečných super powers vyprofilovala tak, že se v tom cítím jako ryba ve vodě, a navíc nemám v podstatě žádnou konkurenci. Prodávám nenásilně, baví mě to a klientky mi postupně procházejí všemi produkty a službami, protože na sebe vzájemně navazují, což je stav zn. IDEÁL 👌

Koncem roku jsem už věděla, že udělám obrat přes 1.000.000 Kč, a byla jsem nadšená!

Kdyby mi někdo na začátku roku řekl, že to takhle rozjedu v prvním roce rodičovské, nevěřila bych tomu. Můj velmi ambiciózní cíl byl přesně 528.000 Kč za celý rok. Chtěla jsem být i s mimčem nezávislá a přivydělat si na nájem, jídlo, seberozvoj a pravidelné investice/spoření.

A podařilo se! Bez kampaní, bez stresu. Strategicky, efektivně a hlavně v klidu.

Ta tvrdá práce, strategie, vytvrvalost a vysoká laťka, kterou se snažím držet (propracovanost, komplexnost a kvalita), se vyplácí. A čím déle to dělám, tím více ovoce to přináší. Držím si palce, abych se v tom cítila pořád tak dobře, jako teď. Věřím, že se mi to povede, a nemám důvod k pochybnostem. Přeci jen: není to o náhodě, ale o tom, jaké si to člověk sám udělá. A já si to umím docela dobře zařídit. (Napsala skromně 😁.)

Úspěch není zadarmo – polovinu výnosů jsem do podnikání nacpala zpět. A byla to ta nejlepší investice ever!

Když jsem se koukala na souhrnné přehledy výnosů a nákladů za rok 2024 (samozřejmě, že Notionu 😎), říkala jsem si, jak sexy to vypadá – milionový obrat. Ale taky – kolik je za tím nejen práce (fyzické, strategické, mindsetové), ale i peněz. Protože já jsem víc než polovinu do podnikání vrazila nazpět – do hlídání, vzdělávání, podpory, nástrojů i techniky.

Nešlo o žádné utrácení naslepo – jsem si moc dobře vědoma toho, za co utrácím a hlavně PROČ. Vždy, než někam pošlu peníze, přemýšlím o tom, co mi to přinese a zda se to vyplatí. Pokud si taky nechceš z podnikání dělat černou díru na peníze, přečti si moje dva starší články: 1. část – absolutní MUST HAVES a 2. část: Mou strategii a 3 konkrétní zásady). Mít kontrolu nad svými výdaji a cash-flow je pro zdravý byznys (a tvůj vnitřní klid) klíčové.

Tady je přehled výnosů a nákladů rozepsaný do jednotlivých kategorií. 👇

Kdybych to tehdy před Vánoci 2023 vzdala, nebyla bych tam, kde jsem dnes. A kde jsem dnes, po 2 letech, co jsem si založila IČO, o to se s vámi a svým budoucím já chci dneska podělit. Jednak proto, abyste si udělaly reálná očekávání (ne jako já na začátku) a nepadly pak zbytečně na hubu jako já, a taky abych s vámi sdílela to, co mi v začátcích přijde nejdůležitější.

Takže tady to je: můj příběh – transparentní a s konkrétními čísly.

Na startu: s nulovou klientelou a bez praxe v oboru

Podnikatelské začátky jsou vcelku tvrdé, zejména pokud očekáváte, že dosáhnete na ty raketové částky, které se tak vehementně propagují ve facebookových podnikatelských skupinách. A jsou o to těžší, pokud se svou expertizou jedete od nuly, nemáte praxi, vybudované jméno (brand), klienty a nemáte se moc o co opřít.

Já si pro své podnikání – po několika měsících cizelování a kultivování podnikatelských nápadů – vybrala osobní koučink. A to je zdánlivě dost vzdálené tomu, kým jsem byla v zaměstnání (BIM & BI manažerka). Vzhledem k pracovní i studijní minulosti jsem si z toho pro podnikání (zejména z byznysového a mindsetového hlediska) dokázala spoustU hodnotného vytáhnout a projektový management je samozřejmě velmi užitečné know-how obecně, ale jinak jsem na tom stavět moc nemohla.

Mé zaměstnání ale hrálo opravdu důležitou roli…

Jednou nohou v korporátu

Díky tomu, že jsem se nebála riskovat a začala život upřednostňovat před pracovními povinnostmi, a taky díky faktu, že jsem měla super šéfa, jsem si dokázala vytvořit skvělé pracovní podmínky, které mi umožnily těžit z jistoty velmi dobrého, pravidelného příjmu a přitom mi poskytovaly dost prostoru a času na rozjezd podnikání.

Pro zvědavce

Upřímně si nedokážu moc představit, že bych odešla ze zaměstnání ihned po dokončení koučovacího kurzu a skočila do toho po hlavě. Už jsem si v životě zažila až moc nedostatku na to, abych byla ochotná samu sebe vědomě postavit do takové pozice. Zvlášť, když jsem v práci (zaměstnání) rozhodně netrpěla. Prostě to jen nebylo něco, čemu bych chtěla upsat duši a mozkovou kapacitu na dalších 10 let.

Využila jsem tedy všech příležitostí a privilegií, které mi zaměstnání poskytovalo. Jistotu, kontakty, seberozvojové kurzy, příspěvek na kočovací kurz, do začátku dokonce i pokusné králíky pro svou koučovací praxi.

Vstupní náklady

Díky tomu, že jsem tou dobou měla finance už naprosto v pořádku, vstupovala do podnikání s jasným záměrem a držela se na straně nejmenšího rizika (a také výdajů), šla jsem na to chytře a využila jsem všechny možnosti, jak si vstupní náklady minimalizovat.

Protože jsem už druhým rokem (tou dobou) rozjížděla svůj blog, webovky jsem měla. Rozšířila jsem je jen o další stránky – informace o mně a o tom, co dělám (tehdy dost krkolomně a nic neříkajícně). Web jsem si spravovala svépomocí, pro nás ajťáky no big deal. Vhled nic moc, ale účel to jakž takž plnilo.

A protože jsem si jako akviziční kanál vybrala Facebook, tak ani zde jsem neměla skoro žádné náklady. Placené kurzy jsem na počátku ignorovala, moc jsem nedůvěřovala všem těm grandiózním slibům. Už jsem v praxi budování byznysu z nuly přeci jen viděla, takže nějaké zázračné zkratky mi připadaly podezřelé.

První půlrok: ve znamení rozšiřování know-how a nabírání relevantní praxe

V březnu 2022 jsem ukončila 2. level certifikovaného koučovacího kurzu a vedle toho si rozšiřovala expertizu o další směry, techniky a koučovací nástroje. Obvykle nenakupuji impulzivně, takže jsem si vždy vyhlídla kurz, který mě zajímal, a vyčkala na akční nabídku (většinu online kurzů v EN jsem nakoupila za čtvrtinu nákupní ceny).

Rok 2022 se tedy nesl zejména v duchu rozšiřování expertizy a získávání know-how a praxe nejen v koučování, ale i v prodejních a podnikatelských dovednostech. V první polovině roku jsem hodně informací čerpala ZDARMA a lovila fríbíčka, na to jsem navázala levnějšími online kurzy, z nichž většina – zcela upřímně – za ty peníze asi ani nestála. Většinu informací, které české online kurzy nabízí, najdete na YT kanálech v angličtině v mnohem komplexnější a flexibilnější variantě a zcela zdarma nebo za zlomek ceny.

Uvědomění č. 1: Znalosti nenahradí reálnou zkušenost

Vzhledem k tomu, že koučink pro mě byla profesní novinka a nemohla jsem se opřít o roky praxe, rozhodla jsem se do toho šlápnout a načerpat co nejvíce zkušeností za co nejkratší dobu tak, že jsem ve velkém nabízela své služby za barter nebo ZDARMA. Samozřejmě jen v omezeném množství, ale byla jsem si vědoma toho, že se potřebuji v koučovacím rozhovoru potkat s co největším počtem lidí.

Jednak jsem si chtěla udělat jasno v tom, kam se chci profilovat, abych se odlišila od konkurence, a jednak jsem tím chtěla přebít svůj Imposter syndrom (syndrom podvodníka).

Soustředila jsem se na získání relevantní zpětné vazby a referencí. K mému milému překvapení byli všichni nadmíru spokojení, a tak mi z toho vzešlo i několik objednávek do začátku.

Uvědomění č. 2: Prodej = nejužitečnější dovednost

Nechuť prodávat, resp. absence prodejních dovedností, je asi to nejhorší, čím může v rozjezdu vaše podnikání trpět. A ať už si to chcete nebo nechcete (tak jako třeba jsem nechtěla já) přiznat, je to ta nejdůležitější dovednost pro váš život. Pokud chcete do něčeho investovat, pak do psychologie prodeje, marketingu, kvalitního copymentoringu a trénujte, jak svou službu/produkt prostě prodat. Je často jedno, jak skvělou službu/produkt vytvoříte, pokud ho nedokážete prodat…

Druhý půlrok: frustrace a cesta k téměř vyhoření

Ke konci roku 2022 jsem procházela první podnikatelskou krizí. Měla jsem pocit, že stojím na místě a prostě nevím, jak získat klienty. Většina prodejních taktik, které se běžně dělaly a doporučovaly, mi byly naprosto proti srsti, takže jsem si zvolila vlastní taktiku. Místo pushy prodeje a kvantity příspěvků se selfíčky (a často o ničem) jsem si zvolila tvorbu kvalitního obsahu a dávání hodnoty ZDARMA.

Prostě nezištně pomáhat. Jen tak. Což se nakonec ukázalo jako nejlepší prodejní taktika.

Nakonec jsem se smířila s tím, že když nemám vybudované jméno (brand) a lidi se ke mně ještě sami nehrnou, nevadí. To, co jsem tvořila, se lidem líbilo, takže jsem věděla, že větší komunita a/nebo odhodlání k nákupu je jen otázkou času. A rozhodla jsem si ten čas dopřát. V tu chvíli odpadl všechen tlak, přestala jsem pochybovat o sobě jako podnikatelce jen na základě objednávek (resp. výnosů).

Konec roku jsem si dala oddech od všeho, vykašlala se úplně na Facebook (včetně své skupiny) i podnikání a užila si svátky – pohodu, klid a taky spoustu spánku, protože jsem tou dobou byla už těhotná (1. trimestr).

Náklady 2022

Výnosy 2022

Třetí půlrok: Zlom, sklízení ovoce …a stopka!

Soustředila jsem se tedy na předávání hodnoty, rozšiřování povědomí o sobě a své službě a přestala se v duchu nedočkavě ptát: „Chcete mě?“ Dala jsem si zkrátka čas. Tlak na prodej zmizel. Po novém roce jsem vytvořila seriál videí o tom, jak vyhodnocuji předchozí rok a jakým způsobem si tvořím cíle na rok další.

A najednou se to zlomilo a začaly přicházet objednávky. Poslala jsem faktury za desítky tisíc a slavila první podnikatelské finanční úspěchy. V tom duchu se pak táhl celý první (a v podstatě i druhý) kvartál.

Uvědomění č. 3: Doporučení & být vidět = svatý grál

Stále jsem nabízela úvodní hodinu ZDARMA, bez tlaku a většinou v souvislosti s nějakou konkrétní potřebou. Už jsem věděla, kdo je moje klientka, co chce, co ji trápí, jak ji oslovit. Takže to bylo vcelku jednoduché. Stačilo jen říct: „Tady jsem. Vím, co tě trápí, a umím ti s tím pomoci.“ Nemusela jsem se nikomu vnucovat, bojovat s námitkami klientek nebo je přesvědčovat, že (a proč) jsem já ta pravá volba.

Jakmile jsem se s někým potkala v rámci skupinového programu a začala se přirozeně projevovat, mluvit o své službě a příbězích svých klientek, přirozeně jsem k sobě přitáhla spoustu srdcových klientek. Některé si mě uložily na později, jiné se rovnou objednávaly na úvodní ukázkovou hodinu ZDARMA. A odtud už to bylo většinou tak 50:50, zda se rovnou domluvíme a pošlu fakturu.

Dalším velkým katalyzátorem byla doporučení. Procházela jsem podnikatelské skupiny a kdykoliv někdo někoho sháněl, snažila jsem se doporučit některou ze svých klientek nebo známých podnikatelek. Přirozeně pak více doporučovaly i ony mě, takže jakmile se objevila poptávka na koučink, ještě, než jsem se ten den stihla vůbec přihlásit na FB a projet ledabyle nabídky, už tam visely 2 – 3 doporučení od mých klientek. Jakmile jsem odepsala potenciální klientce s nabídkou úvodní hodiny, už byla rozhodnutá, že si objedná.

Což byl naprosto úžasný stav!

Takže suma sumárum to vypadalo nákladově-výnosově velmi příznivě.

Náklady 2023 – za období leden až červen

Výnosy 2023 – za období leden až červen

Čtvrtý půlrok: Mateřská dovolená i nový rozjezd

Asi by čísla vypadala mnohem lépe, kdybych vzhledem k těhotenství už na přelomu února/března nevyhlásila stopku a nepřestala prodávat. Pravdou ale bylo, že jsem netušila, co bude po porodu. Se mnou, natož s podnikáním. Bude mě to vůbec zajímat? Nebudu mít oči (energii, lásku, čas) jen pro malou? Nevěděla jsem. A tak jsem na čas pověsila podnikání na hřebík. Minimálně snahu prodávat.

Uvědomění č. 4: Není čas ztrácet čas (zvlášť s dítětem u pasu/prsu)

Ukázalo se, že podnikání mě zajímá i po porodu. Že být mámou je úžasné a naplňující, ale není to vše, čemu bych chtěla výhradně věnovat čas, energii a veškeré myšlenky. Takže během šestinedělí jsem u kojení poslouchala podcasty zaměřené na prodej a byznys. Během pár dalších týdnů jsem se přihlásila do 3 mentoringových programů. A v listopadu jsem dokonce ohlásila oficiální návrat. I’m back, baby!

Mít takhle malé dítě je bezesporu ohromný katalyzátor byznysových pokroků. Nemáte skoro na nic čas, takže tu chvíli, kdy se můžete podnikání věnovat, chcete využít na maximum. Rozhodně není prostor pro prokrastinaci, Impostera nebo jakékoliv další nesmysly. A tak na sebe objednávky nenechaly dlouho čekat (ani ne 24 hodin).

Závěrem

První dva roky byly ohromná jízda! Jak na horské dráze! Šla jsem do toho s očekáváními, co nebyla reálná, nabila si rychle hubu, zvedla se, poučila a jela dál. Start podnikání z nuly je prostě těžká disciplína – chce to trpělivost, pořádnou dávku odvahy, sebereflexi a taky, aby vám hlava nestála v cestě.

Obvykle to z nuly na sto trvá mnohem déle než pár měsíců. Často jsou to roky, než se vypracujete k 6ciferným měsíčním příjmům. Pokud právě začínáte, navíc v novém oboru, doporučuji jít do toho s realistickými očekáváními a hezky strategicky. Ušetříte si mnoho slepých uliček, zklamání a času.

Tak na počtenou příště

Lucie

P.S.: Pokud hledáš na své podnikatelské cestě pořádnou podporu, jsem tu pro tebe! Stačí se rozhodnout, rezervovat si úvodní call a dát si se mnou jedno online kafíčko. (Nebo čaj či vodu. Proti gustu, znáte to…)

Jsi ready?

Zdroje:

• mé vlastní podnikání a sám život (mrk, mrk)

Tak jak na zdravé finance v začátcích podnikání?

Moje strategie a finanční zásady v začátcích podnikání

O podnikání jsem začala přemýšlet už pár let předtím, než jsem si vůbec IČO založila. A snažila jsem se přemýšlet samozřejmě strategicky – byznys je prostě byznys. Začala jsem tedy sepisovat a analyzovat jednotlivé možnosti, zkoumat poptávku a odkládala jsem si peníze bokem (abych do svého podnikání mohla zpočátku investovat).

Věděla jsem, že není jediná cesta, kterou se můžu vydat. Přišla jsem s několika nápady, na co bych se mohla zaměřit a jak vydělávat, Původně jsem chtěla koupit byt v Praze ve Vršovicích a udělat si z toho AirBnB byt. Později jsem myšlenku rozvinula na AirBnB lomeno koučovna s tím, že bych prostory pronajímala i dalším koučům. Ale doba covidová s nápadem dost zacloumala.

Své osobní finance jsem měla tou dobou už naprosto v pořádku a zaměstnání pro mě byla příjemná jistota. Držela jsem se budgetu a odkládala si měsíčně víc jak 20 tis. bokem, takže jsem měla pěkný finanční polštář a mohla si dovolit být klidně pár měsíců nemakačenko. (O tom, jak jsem se vůbec naučila šetřit se můžete dočíst tady: Z nuly na sto (aneb Jak jsem konečně začala šetřit)

A protože už nerada vyhazuju peníze z okna, stanovila jsem si hned na začátku několik finančních zásad, kterými jsem se řídila. Postupně jsem je aktualizovala a doplňovala dle toho, jak se rozvíjelo mé podnikání a můj záměr.

(Life hack: Musíte se tím pak skutečně řídit, aby to fungovalo. Mrk.)

Tady jsou:

1. Podnikatelský záměr

Ať už začínáte úplně od nuly v novém oboru nebo chcete jen přejít ze zaměstnaneckého poměru na IČO, bez podnikatelského záměru to nepůjde. Resp. půjde, ale dost ztuha. Nemusíte ani tvořit nic sofistikovaného – stačí papír, tužka a pár základních otázek, na které si odpovíte. (Nebo Notion.so, pokud máte rádi vychytávky.)

Podnikatelský záměr je prostě základ. Bez něj riskujete, že přijdete o peníze, čas (spoustu času!) a dost možná i chuť podnikat. O sebedůvěře ani nemluvě! Takže pokud chcete minimalizovat šanci, že někde po cestě vyhoříte, záměr je váš kámoš.

A jde to i vcelku jednoduše:

Bez záměru by se mohlo totiž snadno stát, že budu plýtvat penězi a svým drahocenným časem, aniž bych se jakkoliv přiblížila tomu, po čem toužím – v mém případě po větší svobodě (časové, místní a finanční). Což by vedlo jen ke zklamání a nekonečné frustraci.

Takže jsem si stanovila záměr, realistické cíle, KPIčka, roadmapu a postupné kroky, jak svých cílů dosáhnout – přesně tak, jak to dělám se svými klientkami.

A když už jsme u toho: veškeré investice do podnikání by měly ladit právě se záměrem. Neutrácím za nic, co by nešlo ruku v ruce s mými byznysovými prioritami. Například: nebudu si pořizovat drahý web, platební bránu a platit virtuální asistentku, pokud nevím, jak vůbec oslovit své klienty a prodat svou službu. V takovém případě investuji spíš do byznys koučinku či mentoringu, kurzu copywritingu nebo takového, co mě naučí prodávat.

2. Osobní finance vs. podnikání

Jednoznačně jsem oddělila své osobní finance od těch z podnikání. A ano, již na začátku, kdy mi podnikání nevydělávalo ani korunu. Vymezení jasných finančních hranic mi pomohlo brát své podnikání vážně a investice do něj promýšlet.

Založila jsem si podnikatelský účet, aby se mi peníze nemohly “míchat” mezi sebou. A rozhodla se, jakou částku jsem ochotná na začátku vložit (tj stanovila jsem si budget pro své vstupní investice) a přes co už nepůjdu.

Další dotování jsem si prostě zakázala. Na všechny další výdaje (vytoužené certifikáty, kurzy, nástroje, kouče a mentory) si moje podnikání zkrátka muselo vydělat samo. Teda… já si na to musela vydělat svým podnikáním. Tak jsem se donutila (a své podvědomí) jít s kůží na trh a opravdu prodávat.

Zjednodušeně: Poslala jsem si na podnikatelský účet do začátku určitý obnos peněz (to byl tedy můj limit). A na co jsem neměla na účtu peníze, to jsem si nemohla koupit. Když mi peníze došly, musela jsem si nejdřív peníze svým podnikáním vydělat (tj. klientky mi poslaly na onen účet peníze), abych je mohla zase investovat. Jednoduchá, ale velmi funkční strategie.

Na začátku jsem neváhala otočit vše, co jsem si koučinkem, mentorinkem a kurzy vydělala, zpět do podnikání. Abych navýšila svou expertizu, získala konkurenční výhodu, ale zejména abych se naučila dovednosti, které mi pomohly s prodejem: marketingové strategie, copywriting, byznys mentoring atd. (Důležitý disclaimer: Můj hlavní zdroj příjmů bylo zaměstnání, takže jsem si to mohla dovolit.)

Jakmile se mi prodeje rozjely, začala jsem přemýšlet nad tím, jak se svými penězi s podnikání začít hospodařit více strategicky. Jak si finance rozvrhnout, aby to dávalo smysl i v budoucnu. Vzhledem k tomu, že u většiny podnikatelů příjmy v průběhu roka kolísají, rozhodla jsem se vše nad rámec nutných nákladů dělit procentuálně.

3. Business case

Můj budget vyčleněný pro podnikání nebyl bezedný, takže mě to donutilo každou investici zvažovat. Opravdu to chci? K čemu to vlastně potřebuji? Vyplatí se mi to? Stojí mi to za ty peníze? Žádné impulzivní nákupy (kurzů, programů, nástrojů, služeb, čehokoliv), ale business case pro každou investici. I kdybych si to spočítala jen v hlavě. A přes to nejel vlak.

Zkrátka: co jsem si byznysově neobhájila, to jsem nekupovala.

Pokud nemáte žádný rozhodovací mechanismus a ani si ho nechcete vytvořit, doporučila bych alespoň dodržovat pravidlo 48 hodin. Jakmile se pro něco nadchnete a budete přesvědčeni o tom, že to nutně potřebujete a musíte to mít, dejte si alespoň 48 hodin, než za danou věc opravdu zaplatíte. Obvykle to stačí na to, aby vás to přešlo. U drtivé většiny věcí. No fakt!

Mindsetová past

Byznys je prostě byznys. Svůj rozhodovací mechanismus nestavte na pocitech (často mylně nazývaných “intuice”), ale spíše na selském rozumu a jednoduché matematice. Pro inspiraci sdílím ten svůj (logický) – tipy pro vás, pokud se chcete inspirovat.

Tip č. 1: Limit (horní hranice investice)

Osobně bych neinvestovala 150 tis. do programu, pokud jsem si do té doby vydělala podnikáním sotva 20 tisíc celkem (nebo třeba i těch 150). Zkrátka to musí být v nějakém rozumném poměru. Pro mě horní limit odpovídá tomu, co jsem schopná si pohodlně ušetřit za 3 měsíce. Mluvím o penězích úplně navíc – nad rámec všech výdajů -, které jsem si vydělala podnikáním.

Náklady by měly korespondovat s tím, co jste schopni si podnikáním taky vydělat. Pokud si zatím vydělávám nula nula nic, tak si neobjednávám virtuální asistentku, nepořizuju web ani neutrácím za drahé AI vychytávky (nebo cokoliv jiného, co je zrovna v kurzu). Pokud nemáte platící klienty, stejně nic z výše zmíněného pravděpodobně ani nepotřebujete.

Tip č. 2: Bang for buck (hodnota >> cena)

Za své peníze chci získat tu největší přidanou hodnotu, takže jsem – co se byznys výdajů týče – hodně vybíravá. Potřebuju si být jistá, že investice se mi vyplatí a že se mi v budoucnu vynaložené zdroje vrátí. Protože bez toho bych jen náhodně vyhazovala peníze z okna – a to je od profitabilního byznysu dost vzdálené.

Už nezáleží tolik na tom, zda mi to vydělá peníze přímo (např.: investuji 50 tis. a dostanu po čase zpět 55 tis.) nebo nepřímo (např.: know-how, díky kterému získám více klientů, konkurenční výhodu nebo tím boostnu hodnotu své služby tak, že mohu zdražit).

Ale úplně nejlepší je, když si to dokážu jednoduše spočítat.

Tip č. 3: Co nejmenší riziko

Každá investice má odlišnou míru rizika. Chci své peníze vynaložit chytře a tíhnu spíše k jistotě, takže se držím dost při zemi. Vždy se sama sebe ptám: “Jak velká je šance, že se mi investice opravdu vrátí? A mohu to nějak ovlivnit?”

Protože pokud máte možnost výsledek ovlivnit a stačí jen zvednout svůj hezkej zadek a něco pro to udělat, je to super. Máte totiž nad tím kontrolu vy sami a nedáváte své investice na pospas okolnostem. Proto investuji zejména do vzdělávání. Tam jsem totiž já návratnosti investice strůjce.

Přehledně a jednoduše v tabulce:

Shrnutí

Pokud si z podnikání nechcete udělat černou díru na peníze, začněte s financemi zacházet vědomě a strategicky. Stanovte strategii a držte se několika jednoduchých zásad, které půjdou ruku v ruce s tím, čeho chcete dosáhnout, a máte vyhráno.

Mé zásady ve zkratce :

1. Zodpovědět si základní otázky ohledně podnikání, tj. vytvořit si (alespoň zjednodušený) byznys plán.
2. Oddělovat striktně své osobní finance od těch byznysových.
   • Z byznysového účtu jdou všechny byznysové výdaje.
   • Své podnikání nedotuji. Podnikatelské výdaje zásadně pokrývám výnosy z podnikání. Tzn. mám limit.
   • Vyplácím si peníze na osobní účet – abych pokryla své náklady na život i pro radost.
3. Rozhodnutí, zda v podnikání do čehokoliv investovat, zakládám na tzv. business casu.
   • Tip č. 1: Mám limit i pro jednorázové výdaje. Investuji do programů, které rámcově odpovídají tomu, co jsem schopná svým podnikáním vydělat.
   • Tip č. 2: Snažím se dostat co nejvíce přidané hodnoty za své peníze (ať už přímo nebo nepřímo) a, pokud možno, si to hodím jako +/- na papír.
   • Tip č. 3: Investuji tam, kde mám nejmenší riziko, že peníze vyhodím oknem. Tedy hlavně tam, kde mohu pozitivní návratnost sama ovlivnit (ideálně ji mít úplně pod kontrolou).

Máte své podnikatelské výdaje pod kontrolou nebo jedete spíš tak na punk? Máte finanční strategii a zásady, kterých se držíte? Podělte se se mnou (a ostatními) v komentářích.

Na počtenou příště

Lucie

P.S.: Pokud vám článek přišel hodnotný, sdílejte ho prosím těm, kterým by mohl pomoci také.

Zdroje:

• Veronika Vojtěchová (finanční poradkyně, která mě tenkrát naučila šetřit a vůbec zdravě fungovat s penězi)
• Dobrokurzy.cz (vyplňovatelné PDF LeanCanvas)
• Magda Čevelová (SWOT analýza – proč je to důležité a návod)

Tak jak na zdravé finance v začátcích podnikání?

Základní předpoklady pro zdravé (podnikatelské) finance

Než se pustím k jakýmkoliv detailům a konkrétním strategiím (najdete je v druhém díle), chci zmínit základní předpoklady, se kterými jsem se do podnikání pouštěla a bez kterých bych sama sobě pravděpodobně vykročení na volnou nohu nedovolila.

Tohle jsou věci, které beru jako absolutní must have.

Must have #1: Finanční gramotnost

Zaráží mě, kolik podnikatelek nerozumí základním ekonomickým a finančním zákonitostem, a přitom doufají, že vybudují profitabilní byznys. Bez základní finanční gramotnosti to jde podle mě opravdu stěží. Můžete totiž vydělávat statisíce a stejně být v mínusu.

Většina lidí má vcelku dobrý přehled o tom, kolik peněz jim na účet přitéká a odkud, ale o tom, kam vlastně mizí, to už často neřeší. Žádný rozpočet. Žádná kontrola nad výdaji. Prostě utrácejí, dokud na účtu něco mají a dost často i potom (přečerpaná kreditka, věci na splátky apod.).

Umět si stanovit a udržet rozpočet, je naprosto klíčová dovednost! Díky tomu získáte kontrolu nad svými výdaji, nebudete se zbytečně zadlužovat a naopak si (třeba postupně) vytvoříte postupně pěknou rezervu. A s rezervou přijde klid v duši a konečně pocit svobody! (Vím, o čem mluvím!)

Je mi jasné (čistě statisticky), že matematika asi nebyla ve škole vaším oblíbeným předmětem, ale plus a mínus určitě zvládáte i tak levou zadní. A takové to: „Matematika mi nikdy nešla,“ využíváte jen jako omluvu (resp. výmluvu) pro sebe samé, proč na to kašlat. Pokud chcete být finančně nezávislí, nebo se k tomu alespoň přiblížit, bez plánování (zejména výdajů) se prostě neobejdete.

Udělejte si přehled svých výdajů a příjmů a popřemýšlejte, jakých finančních cílů byste rádi dosáhli. Chcete si vytvořit rezervu? Začít pravidelně investovat a množit své peníze? Dopřát si luxusní dovolenou nebo byznys retreat? Procestovat svět? Být finančně nazávislí?

Čemu dáte pozornost, to poroste. Pokud se budete soustředit na to, kam chcete dojít, začnete se posouvat vpřed. Pokud na to, že máte prd, budete mít prd. Vaše volba.

Já osobně doporučuji finančního poradce, který vám (je-li kvalitní) vše velmi rád vysvětlí. Doporučí vám i vhodné produkty a alternativy vzhledem k vaší aktuální situaci i osobním a podnikatelským cílům do budoucna.

Must have #2: Osobní finance v cajku

S bodem výše úzce souvisí další předpoklad, a to nebýt ve finanční tísni a mít své osobní finance v pořádku. V ideálním případě tedy máte jasno ve svých výdajích a příjmech, dokážete si stanovit a udržet osobní/rodinný rozpočet, neutrácíte impulzivně za kraviny a máte vytvořenou rezervu pro strýčka příhodu.

Pak teprve jsem já osobně začala vůbec zvažovat investici i do vlastního podnikání. Rozjíždět podnikání z ničeho, bez předchozí praxe, zkrátka pěkně od nuly, totiž rozhodně není nejrychlejší cesta, jak přijít k penězům teď hned. Ačkoliv se tak spousta byznys-mentorinkových programů tváří.

V online komunitách visí ve vzduchu všudypřítomný příslib okamžitých statisícových výdělků – stačí jen mít tu správnou strategii, funnel, magnet, sexy prodejku, mindset, angažovanost nebo cokoliv jiného, co se vám někdo snaží prodat. Klienti se záhy začnou rvát o vaši službu a peníze se jen pohrnou. Bohužel to není tak jednoduché.

Pokud nestavíte své podnikání na pevných základech: již zaběhnuté, několikaleté praxi, nemáte pořádné zkušenosti, klientelu, která už teď prahne po vaší službě, anebo nejste rozený prodejce… je to pěkná dřina. Raketový start podnikání z samozřejmě možný je, jen k tomu potřebujete vhodné předpoklady.

V ostatních případech se budete asi muset smířit s obvyklým průběhem podnikání v onlinu, tedy že bude nějakou dobu trvat, než se rozběhnete a začnete vůbec něco vydělávat. A s tím je třeba počítat už dopředu. Aby vás to nepřekvapilo, až budete mít opravdu hluboko do kapes, protože jste investovali desetitisíce či dokonce statisíce do drahých programů a vychytývek, zatímco příjmy nikde.

U mě to třeba vypadalo takhle:
(S jasným záměrem a promyšlenými investicemi!)

Proč je tak důležité mít osobní finance v cajku?

Potřeba (finanční) jistoty je nám přirozená a dá se jen těžko přetlačit vůlí. Pokud tedy chcete podnikat, abyste se seberealizovali, využili svých silných stránek nebo třeba druhé inspirovali, ale někde vzadu vás hlodá strach, zda budete mít na chleba, moc podnikatelské parády s tím pravděpodobně neuděláte.

Pokud jste v jakékoliv finanční tísni – ať už je to vyčerpaná kreditka nebo vám zatím výdaje (ne)trpělivě dotuje manžel -, začnete na sebe a prodeje tlačit. Z mindsetu nedostatku se pak snažíte chňapnout po čemkoliv, co se hýbe a má peníze. Lidi to z vás cítí, a tak nekupují.

Pro rozjezd podnikání to rozhodně nejsou polehčující okolnosti. Neprodáváte. Objednávky nechodí. Peníze nejsou. Jste ve stresu. A pod tlakem navíc podáváte prokazatelně mnohem horší výkon (ve všech oblastech). Podnikání je těžké samo o sobě, proč si to dělat ještě těžší?

Must have #3: Zdravý money mindset

Takže základy finanční gramotnosti máte zmáknuté a teď přichází na řadu ta těžší část – realizace. Teorie je totiž jedna věc, uvést vše do praxe už je věc odlišná. To, že se nedokážete držet naplánovaného budgetu a na konci měsíce i přes všechnu snahu skončíte sotva šul nul, často nebývá problém slabé vůle, ale vnitřního nastavění ohledně financí (money mindset).

Vaše přesvědčení zásadně ovlivňují vaše jednání. A to, ať už jste si toho vědomi či nikoliv. Pokud si myslíte, že boháči jsou zlí a chamtiví, těžko vám vaše podvědomí dovolí se bohatství jen trochu přiblížit. Stejně tak, pokud sami sebe přesvědčujete, že to, co máte, vám přeci stačí a víc nechcete. Vaše podvědomí vám rozhodně v získání něčeho navíc nepomůže.

Začněte více vnímat své myšlenky a vnitřní dialog ohledně financí. Pokud se bojíte či stydíte o nich mluvit, cítíte jakékoliv nepříjemné pnutí nebo pro vás mají peníze (už jen to slovo!) zkrátka negativní konotaci, váš money mindset pravděpodobně nebude zrovna zdravý.

Nezdravá přesvědčení vás budou táhnout k finančnímu dnu, zdravá přesvědčení vám naopak do života přinesou finanční hojnost. A o tom, co ve vaší mysli bude převládat, rozhodujete jen vy sami. Což je skvělá zpráva, protože můžete snadno dosáhnout pozitivní změny!

Co si odnést (Takeaways)

Pokud si z podnikání nechcete udělat černou díru na peníze, je důležité:

• Chápat, jak se hodnota peněz v čase mění. A taky jak si vytvořit budget a držet se ho.
• Mít osobní finance v cajku a nebýt ve finanční krizi, protože pak jste ve stresu, což vaší psychice ani vašim prodejům moc nepomůže.
• Mít realistická očekávání při rozjezdu podnikání a počítat s tím, že pokud podnikáte úplně od nuly (nemáte praxi ani základnu klientů atd), můžete si na první výdělky nějaký ten měsíc a rok počkat. Natož pak na milionový byznys.
• Vnímat více to, jak o penězích smýšlíte, protože vaše přesvědčení zásadně ovlivňují vaše jednání. Můžete se tedy nevědomě sabotovat.

Pokud vás zajímají konkrétní strategie a tipy, které jsem využila v začátcích podnikání já osobně, pokračujte na další článek: Jak si z podnikání neudělat černou díru na peníze – 2. část: Moje strategie a konkrétní tipy. Laicky, polopaticky a pěkně s příklady.

Tak na počtenou příště

Lucie

P.S.: Podělte se v komentářích o svůj názor, svou vlastní zkušenost nebo mi sem alespoň napište, co se vám na článku (ne)líbilo. Pomůže mi to psát lepší články a lákavější témata.

P.P.S: A pokud vám článek přišel hodnotný, tak ho prosím posdílejte těm, komu by mohl pomoci. Děkuji.

Zdroje:

• https://finex.cz/zaklady-financni-gramotnosti/ – Přehled základních pojmů
• https://cs.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida – Maslowova pyramida potřeb
• Veronika Vojtěchová (finanční poradkyně, která mě tenkrát naučila šetřit a vůbec zdravě fungovat s penězi)

Co to motivace vlastně je?

Motivace je hypotetický koncept, jehož zkoumáním se snaží vědci odhalit a pochopit, proč a za jakých podmínek dochází k energizaci našeho organismu. Přeloženo do lidštiny: snažíme se tak pochopit, proč některé aktivity zvládáme levou zadní a do jiných se nám prostě vůbec nechce. Co je za tím? Co vás nabíjí a co vám energii bere? A co váš vnitřní motor ovlivňuje nejvíce?

Slovo motivace je odvozeno z latinského slova movere (hýbat či pohybovat), a je obecným označením všech vnitřních podnětů, které vás vedou k určitému jednání. Je to zkrátka to, co vás pohání, abyste přemýšleli, vynalézali, pracovali, studovali, zkrátka dosáhli nějakého určitého cíle. A to, ať se jedná o naplňování velkolepých vizí nebo třeba jen vykonávání běžných denních úkonů.

Vsuvka pro fajnšmekry:

Velmi zjednodušeně se dá říct, že motivace vaše hnací síla, která se skládá z jednotlivých motivů (pohnutek). A těch je celá řada:

• potřeby (biologické/ primární, sociální/ získané),
• hodnotový žebříček,
• pudy,
• zájem, ambice / aspirace,
• cíle,
• ideály,
• zvyky.

Motivace je souhrn všech potřeb a pocitů, jako jsou radost, zvídavost a očekávání, které pohání nebo tlumí vaše chování a ovlivňují to, zda něco uděláte nebo nikoliv.

Druhy motivace

Jaké druhy motivace existují a jak se motivovat správně a tak, abyste si naopak neuškodili? Motivaci rozlišujeme ve dvou rovinách. V té první ji dělíme podle toho, zda vychází z vnitřních nebo vnějších podnětů, a ve druhé podle toho, zda se jedná o pozitivní motiv (odměnu) nebo negativní (strach).

Vnitřní vs. vnější motivace

Vnitřní motivace vychází z vás samotných, vašich hodnot, potřeb, tužeb i přání. Vývojově nižšími faktory ovlivňujícími vaši vnitřní motivaci jsou zejména vaše základní životní potřeby (hlad, žízeň, spánek atd.) nebo třeba samotná potřeba jistoty a bezpečí pro vás, vaše potomky a vaše nejbližší.

Jakmile své vývojově nižší potřeby naplníte, začnou vás ovlivňovat vývojově vyšší motivy: postavení ve společnosti, láska, socializace a komunita, seberealizace (činnost samotná a uspokojení z ní) a hledání smyslu života. Jednotlivé motivy jsou propojeny a vzájemně se ovlivňují. 

Oproti tomu vnější motivace (jak název napovídá) přichází zvenčí, z vašeho okolí. Většina z nás přirozeně touží po tom, aby se o nás naši nejmilovanější zajímali, abychom někam patřili, aby nás a naši práci někdo ocenil. A mnohokrát v tom má prsty i naše ego, které nás nutí vyžadovat od ostatních potvrzení o naší jedinečnosti a (sebe)hodnotě.

Negativní vs. pozitivní motivace

A pak je tu motivace pozitivní a negativní. Většinou je znáte jako odměnu a trest nebo cukr a bič. Pozitivní motivaci zpravidla lépe přijímáte. Pravdou ale je, že oba tyto póly mají svá pro a proti a ve své přirozené podobě jsou vlastně rovnocenné. Navíc na každý typ člověka působí lépe něco jiného.

Ne všechny druhy negativní motivace jsou špatné. Mezi negativní motivy řadíme například strach o život, který je z evolučního hlediska formou přirozené obrany proti hrozícímu nebezpečí a který našim předkům umožnil přežití. V dnešní době vám bude asi povědomější spíše strach ze ztráty zaměstnání či finanční ztráty, přílišný tlak zaměstnavatele/partnera na váš výkon nebo nepřátelské či konkurenční prostředí.

Pozitivní motivaci si představte jako libovolný druh odměny. A to hmotného nebo nehmotného charakteru. Může to být stejně tak pochvala a uznání, jako třeba možnost kariérního růstu, vyšší mzda či prémie, firemní benefity nebo dovolená navíc. Zní to báječně, že ano. Bohužel je ale prokázáno, že odměna v mnoha případech snižuje radost z dobře vykonané práce a vnitřní motivaci.

Co je pro vás tedy nejlepší?

Který druh motivace je lepší: vnitřní nebo vnější?

Vaše chování utvářejí obě tyto složky společně, a dokonce se vzájemně ovlivňují. Větší dopad na vás a vaši aktivitu má ale motivace vnitřní. Její úroveň, narozdíl od podnětů z okolí, obvykle bývá ustálená a svým způsobem zakořeněná. Nepotřebujete ji tedy neustále přiživovat, abyste ji udrželi. Vychází totiž z vás.

Jakmile máte silnou a dobře provázanou vnitřní motivaci (máte silnou osobní vizi, znáte své proč a jednáte v souladu se svými osobními hodnotami), tak ta vnější už nemá tak velký význam pro energizaci našeho organismu. V opačném případě ani dobrá vnější motivace není schopná naplno (nebo třeba zčásti) ovlivnit motivaci vnitřní.

Co ohrožuje vaši vnitřní motivaci?

Mnozí pedagogové, zaměstnavatelé a dokonce i někteří průvodci či koučové nám říkají, jak se motivovat pomocí odměn, a že soutěžení a srovnávání stimulují náš zájem a přinášejí nám radost. V krátkodobém horizontu se to možná tak může zdát, jenže opak je pravdou. Z dlouhodobého hlediska vám to škodí.

Závislost na vnějších podnětech

Studie prokázaly, že z dlouhodobého hlediska mají odměny na vaši vnitřní motivaci negativní vliv. I kdybyste se věnovali aktivitě, která vás neskonale baví a naplňuje, jakmile začnete dostávat pravidelně odměnu (peníze nebo i lízátko), postupně se ze samotné činnosti jako takové začne radost vytrácet.

Vytváříte tak v sobě totiž závislost na vnějších podnětech a vaše mysl se postupně více a více soustředí na pouze odměnu. Místo toho, abyste se radovali z aktivity, která vám dává smysl, začínáte přemýšlet o odměně a o tom, co s ní následně uděláte a jak dosáhnete toho, aby byla co největší.

Jakmile svou odměnu nedostanete anebo vám přijde nedostatečná, přichází ještě navíc frustrace. A to velmi rychle. Neděláte to už přeci pro nic za nic, tak kde ksakru to lízátko je? Nebo peníze, prémie, zakázka, cokoliv. Takže důsledkem je nejen snížení vnitřní motivace, ale i nižší výkonnost, odhodlání a kreativita. A tedy i horší výsledky. Odměny tedy nejsou tím nejlepším způsobem, jak se motivovat. Nebo jak motivovat druhé.

Motivují vás tedy odměny?

Odvozování sebehodnoty od výkonu

Soutěžení a srovnávání jsou dalšími běžnými, ale velmi nebezpečnými způsoby, jak sebe nebo druhé motivovat. Čím více svou motivaci poháníte snahou něco nebo někoho překonat, tím více odvozujete pocit vlastní hodnoty od vlastního výkonu. A samozřejmě to ovlivňuje vaše vnímání ostatních a zvyšuje vaši nepřátelskost vůči nim. Všichni se stávají vašimi konkurenty, které potřebujete porazit (nebo alespoň dohnat), abyste za něco stáli.

Zvlášť v dnešní době je pro nás super ženy snadné propadnout emancipaci a snažit se světu (a zejména mužům) dokázat, že se jim ve všem dokážeme vyrovnat. Jenže tím spíš se řítíte do chřtánu vyhoření a ještě k tomu velmi oslabujete své zdravé sebevědomí. Jakmile totiž přestanete podávat výkony, začnete pochybovat, zda náhodou nestojíte úplně za prd. A věřte mi, dostat se z tohohle bludného kruhu není nic jednoduchého.

Co posiluje vaši vnitřní motivaci?

Ať už si svou motivaci chcete povzbudit krátkodobě (protože třeba potřebujete nutně dodělat nějakou práci) nebo si chcete zvednou její dlouhodobou úroveň, způsobů, jak toho dosáhnout a jak se motivovat opravdu správně, existuje mnoho. Každý jste unikát a funguje na vás trochu něco jiného, tohle jsou 4 věci, které jsou podle mě víceméně universální a jsou cestou, jak se motivovat opravdu dlouhodobě.

1. Pocit smysluplnost

Je velmi těžké nutit se do aktivit, které vám zkrátka nedávají smysl. Plýtváte tak svou energií a časem nejen na něco, co vám připadá zbytečné, ale dokonce i tím, že se mermomocí snažíte do té činnosti dokopat. Obvykle se to projevuje nechutí, poklesem nálady, ale hlavně klasickým zabíjením času čímkoliv kromě aktivity samotné (tj. prokrastinací). Každý z nás má pouze omezený čas. Věnujte se tedy zejména tomu, co vám smysl opravdu dává.

Pokud provádíte práci pro někoho jiného, zjistěte si jeho záměr a očekávání. Jakmile totiž rozumíte tomu, proč něco děláte a jaký má výsledek vaší práce dopad, dokážete si udržet motivaci v průběhu. Snadněji najdete motivaci úkol nejen začít, ale i dokončit.

Pocit smysluplnosti posílíte tak, že si vytvoříte svůj vnitřní kompas. Zvědomte si své osobní hodnoty, svou osobní vizi a misi, a začněte se věnovat především činnostem, které jsou s vámi a vaším kompasem v souladu.

Přečtěte si, proč právě osobní hodnoty jsou zkratkou ke spokojenému životu, anebo rovnou naskočte do mého minikurzu ZDARMA, kde si je můžete zvědomit: 1. krok k vědomému autentickému životu.

2. Pocit odpovědnosti i svobody

Možnost svobodné volby je důležitým předpokladem pro to, abyste dokázali převzít osobní odpovědnost za jakoukoliv činnost. Abyste byli opravdu angažovaní a motivovaní odvést práci co nejlépe, musíte být schopni výsledek ovlivnit. Jakmile se někdo snaží přehodit na vás odpovědnost za výsledek, aniž by vás nechal dělat v průběhu činnosti vlastní rozhodnutí, narůstá automaticky vaše frustrace, pocit bezmoci a nechuť takový úkol dokončit (nebo vůbec začít).

Posilte tedy svou angažovanost a vnitřní motivaci tím, že si před každým úkolem, který vám zadává někdo jiný (klient, zaměstnavatel, kolega či partner), vyjasníte, jakým způsobem má vaše spolupráce probíhat. Definujte jasně a srozumitelně svou roli, své odpovědnosti i možnost rozhodovat, očekávání druhé osoby a výsledek, kterého chce dosáhnout. Zjistěte, proč to máte dělat, a vybudujte si jasné hranice.

3. Pocit vděčnosti a ocenění

Pravidelné odměňování v dlouhodobém horizontu oslabuje vaši vnitřní motivaci, takže opatrně. Neznamená to ale, že byste se vůbec neměli za své úspěchy (malé i velké) ocenit. Naopak. Naučte se sami sebe pochválit za svůj výkon a všechno, co zvládnete během dne (týdně, měsíce či roku), ale i za to, jak pečujete o sebe a své zdraví. Protože chápat a respektovat své momentální potřeby si rozhodně pochvalu zaslouží.

Buďte vděční sami sobě, že jste tam, kde jste, ale i za to, že prostě jste. Nejsnazším způsobem, jak se naučit ocenit sebe i ostatní, a uvědomit si, za co všechno ve svém životě můžete být vděční, je vést si Deník vděčnosti.

4. Jasné cíle a kroky

Mnoho lidí v dnešní době jede na autopilota a nechá se unášet proudem. Jdou s davem a doufají, že to tak nějak dobře dopadne. Často to končí vyhořením nebo u psychologa, kde se snaží dopátrat toho, proč vlastně nejsou spokojení, když z objektivního hlediska přeci mají všechno pro to, aby šťastní byli. Problém je v tom, že mnoho z nich prostě nežije vědomě a ignoruje své vlastní vnitřní potřeby a sny. Nemají žádné sny, které by byly autentické a opravdu jejich vlastní, natož aby řešili, jak se motivovat a svých cílů dosahovat.

Jasné cíle, spolu s vaším vnitřním kompasem, vám dají jistotu, že se pohybujete tím správným směrem. Že svou energii a čas využíváte tak, abyste se opravdu posouvali vstříc tomu, kde (kdo a s kým) chceme být. Abyste si plnili své sny a žili pěkně po svém, tak jak chcete. Hezky autenticky.

Stejně jako to řekla Kočka Alence:

„Číčo, řekla bys mi, prosím, kudy se dostanu odtud?“ řekla Alenka.
„Záleží na tom, kam se chceš dostat,“ řekla kočka.
„To je mi jedno kam – „ řekla Alenka.
„Pak je jedno, kudy půjdeš,“ řekla kočka.

Úryvek z knihy Alenka v kraji divů a za zrcadlem

Takže jak se motivovat správně?

V tom ideálním případě se naučte v co největší možné míře pracovat se svou vnitřní motivací, kterou posílíte tím, že:

1. si ujasníte své osobní hodnoty a vytvoříte svůj vnitřní kompas,
2. budete mít na paměti, proč něco děláte a jaký má výsledek vaší práce dopad,
3. si ohlídáte možnost věci ovlivnit, pokud za ně máte nést odpovědnost,
4. se naučíte sami sebe ocenit,
5. si budete více všímat pozitivních událostí a budete vděční.

Abyste se ale vůbec do něčeho zpočátku dokopali, doplňte to občas i o motivaci vnější. Jako první impulz vnější motivace rozhodně neuškodí, jen si dejte pozor, abyste se na ní nestali závislí. Stanovte si nějaký ten deadline, občas se odměňujte anebo využijte služby osobního kouče. Ten totiž zpočátku figuruje jako vnější motivace, ale postupně vás vede k tomu, abyste našli a pracovali s tím, co vychází opravdu z vás. 

Pokud na to nechcete být sami a moje energie vám sedí, objednejte se na úvodní schůzku ZDARMA.
Seznámíme se a najdeme způsob, jak vaši motivaci pořádně boostnout.

Na počtenou příště

Lucie

Dnes si vezmu na paškál základní koncepty a jak s tím jednoduše začít.

Metoda Bullet Journal – základní koncepty

V minulém článku Bullet Journal: Proč je to nejlepší diář/deník pod sluncem? jsem psala o svých pokusech pravidelně si psát deník, o mém poprvé s motivačními diáři a taky o tom, co vlastně je a není Bullet Journal, v čem se od ostatních diářů a deníků odlišuje a čím mě okouzlil natolik, že jsem už na jiné ani nepomyslela.

V tomto článku chci vysvětlit absolutní základy, abyste mohli ihned po přečtení vzít libovolný prázdný zápisník a rovnou s BuJo začít. Pokročilejší metody si nechám zase na příště. Tak hurá na to!

Základní koncepty metody Bullet Journal (BuJo)

Systém Bullet Journal může být Vaším plánovacím kalendářem, deníkem, seznamem úkolů, skicákem a třeba i sbírkou nápadů v jednom. Díky své modulární podobě je totiž hodně flexibilní. Zjednodušeně: je jako lego stavebnice, ze které si můžete poskládat hrad, raketu nebo třeba terénní motorku. Zvládne být vším, co si jen budete přát.

Jednotlivé „kostičky“ jsou obvykle funkční sami o sobě a můžete je přidávat a odebírat, jak se vám hodí a jak momentálně potřebujete. Tím si mě BuJo vlastně získal okamžitě. Už žádné prázdné, nevyužité stránky! Žádné sebereflexe, o které zrovna nestojím nebo habit trackery každý měsíc! Pouze to, co zrovna chci.

Teď ale k jádru tohoto článku. K těm základům.

Základní koncepty:

• výhled
• měsíční přehled
• denní přehled
• bleskový zápis
  • velmi stručné zápisy
  • různé druhy odrážek
• kolekce
• přesouvání
• rejstřík

Když jsem s Bullet Journalem začínala, pročetla jsem si celou knihu i popisy jednotlivých konceptů a naprosto upřímně se přiznávám, že ne všechno mi přišlo úplně pochopitelné nebo přínosné. Prostě jsem začala s tím, čemu jsem rozuměla a co se mi hodilo. Postupně jsem tomu začala přicházet na kloub, začala chápat podstatu a postupně začala přidávat další prvky. Zkoušela jsem. Testovala.

Vezměte si z toho tedy jen to, co chcete a co se vám (právě teď) hodí. Další prvky můžete přidávat postupně. Takže pěkně pomalu – dnes začneme s tím, na čem budete potom stavět: bleskový zápis, denní záznamy, měsíční přehled a roční výhled.

Bleskový zápis

Když jsem se dřív snažila psát si pravidelně deník, často to u mě ztroskotalo na tom, že se mi nechtělo dlouho vypisovat se všemi detaily. Zejména, pokud se mi událo něco emočně nabitého (v dobrém či špatném). Vždy to totiž automaticky znamenalo, že si musím vyhradit dostatek prostoru a času na psaní, což nebylo vždycky jednoduché, ne vždy jsem měla zrovna chuť.

My mysl to vnímala jako energeticky (a časově) náročnou činnost, takže si často na pomoc přizvala starou dobrou známou – prokrastinaci. A tak jsme to společně odkládali tak dlouho, až jsme detaily zapomněli anebo událost přestala mít nějaký hlubší význam. Myslím, že je to velká škoda. Dnes mi právě tyhle zápisy často otevřou oči a mohu si díky nim mnoho uvědomit.

Proto je jedním z hlavních konceptů právě bleskový zápis. Efektivní způsob, jak odstranit co nejvíce odporu při zapisování a jak během každodenního shonu pomoci se zachycením nových informací, vnitřních závazků, nápadů, myšlenek, ale i zážitků atd. A to tak, že své myšlenky zachycujeme ve stručných, objektivních heslech a v odrážkách (které ovšem nejsou jen tak ledajaké).

Symboly pro odrážky

Pravděpodobně kterákoliv informace, kterou si budeme chtít zapsat, bude zapadat do některé z těchto škatulek:

• úkoly,
• události,
• poznámky.

V systému Bullet Journal má každý typ zaznamenané informace vlastní typ odrážky:

• úkoly „•“,
• události „o“,
• poznámky „-„.

A také aktivity spojené s úkoly mají své vlastní značky:

• pro dokončené úkoly „x“,
• pro přesuny „<“ a „>“.

Odrážky se používají nejen proto, aby byly záznamy přehledné a usnadňovaly čtení, je to také mnohem rychlejší forma zápisu informace. Mnohem rychleji totiž zapíšete „o“ namísto „schůzka“ nebo „událost“. Nebo třeba „-“ namísto „pozn.:“.

Bleskový zápis (Rapid logging)

Bleskový zápis (anglicky Rapid logging) je stručný a přehledný způsob vedení deníku, který vynechává vše, co není opravdu nezbytné, a díky tomu nevyžaduje zápis tolik našeho času. Efektivní psaní odrážek a hesel ale vyžaduje rovnováhu mezi přílišnou stručností a dostatečnou srozumitelností. Zkrátka neokecávat moc ani příliš málo.

Uvedu to rovnou na příkladech:

Tradiční zápis:

Dneska jsem byla s Boženkou na kávě. Domlouvaly jsme se 3 týdny dopředu, moc jsem se těšila. Čekala jsem na ni zase 30 minut a skoro se ani neomluvila, asi jí to přišlo bezvýznamné. Povídaly jste si o tom, jak se má, co dělá, jak je spokojená v novém vztahu. Vypadá to, že její přítel se k ní chová hůř než k hadru, ale ona to nechce prostě vidět, byla jsem z toho smutná a frustrovaná. Nechci do toho rýpat, ale přetvařování se mi bere dost energie. Pak jsme se bavily o mně, co je u nás nového. Mám pocit, že její zájem bývá jen na oko. O svém vztahu jsem ani mluvit nechtěla, cítila bych se provinile, že se mám ve vztahu narozdíl od ní báječně. Domů jsem přišla zase úplně vyflusaná a třeštila mě hlava. Říkám si: "Stojí mi to za to?"

Bleskový zápis:

o 18:00 Boženka - káva
   - moc jsem se těšila, ona přišla zase pozdě
   - její vztah je toxický, ale nechce to vidět
   - diskuse povrchní a jakoby na oko
   - jsem vyflusaná a bolí mě hlava

Stejně tak třeba s úkoly:

Tradiční zápis:

Do práce udělat dokumenty pro projekt Přístavu ABC. Deadline je 13.4. v 8:00. Nejdřív to odeslat k doplnění pracovnímu týmu, potom k odsouhlasení šéfovi, pak teprve podepsané odeslat e-mailem - na podpis stačí být podepsaní 2 ze 3 z představenstva. Nezapomenout doplnit odstavec 12 Přílohy dokumentu.

Bleskový zápis:

• @Přístav ABC
   - DL 13.4. 8:00
   • k doplnění týmu
   • odsouhlasení šéf
   • podpis (2/3 stačí)
   • poslat
   - odst. 12!

Díky odsazení je na první pohled jasné, že se jedná například o dílčí úkoly nebo doprovodnou poznámku. Postupně odškrtáváme dílčí úkoly, až dokončíme úkol celý.

Denní přehled / denní zápisy

Denní přehled je stěžejním konceptem Bullet Journalu. Jeho jednoduchá struktura (spolu s bleskovým zápisem) usnadňuje zapisování každodenních úkolů, nápadů, poznámek, zkrátka běžného provozního dění, a to ideálně v reálném čase. Slouží nejen k zaznamenávání a plánování povinností (tj. úkolníček), ale také k průběžnému vyprazdňování hlavy a dokumentování zážitků (a třeba vděčností).

Záznamy píšete pod sebe prostě tak, jak zážitky, myšlenky a nápady během dne přicházejí. Někdy to bude jen pár záznamů, jindy možná popíšete celý list. Proto se denní zápisy obvykle nechystají dopředu.

A co je na tom nejlepší, postupem času se z pouhého suchého seznamu úkolů vyklube záznam toho, jak opravdu prožíváte svůj den. A to je úžasný nástroj pro pravidelnou sebereflexi.

Měsíční přehled

Měsíční přehled startuje každý nový měsíc. Je to příležitost pro sebereflexi za měsíc minulý a zhodnocení toho, zda (a proč) jste zvládli, co jste si naplánovali, jak jsme měsíc prožili. A taky prostor, abychom naplánovali měsíc další, koukli se na svůj program a promysleli své priority.

Navazuje přirozeně na poslední denní přehled předchozího měsíce a tvoří ji zbrusu nová dvoustrana (i kdyby měla jedna stránka zůstat úplně prázdná, rozhodně se vyplatí mít měsíční přehled tak, abyste viděli obě stránky zároveň). První stránka je jednoduchý kalendář, kam si poznamenáte ty nejdůležitější události a deadliny. Druhá je seznam úkolů, tj. mentální inventář všeho, co je potřeba tento měsíc udělat.

Patří sem vše, co zásadně ovlivňuje nadcházející měsíc: jednak důležité deadliny a uzávěrky, naplánované výlety nebo třeba dovolená, jednak všechny důležité povinnosti, úkoly a akce, které je nutné zařídit. Tenhle pohled z ptačí perspektivy vám dává možnost naplánovat si měsíc, abyste se v něm cítili dobře. Ideální prostor pro zhodnocení cílů a prioritizaci. Abyste plnili své povinnosti a cíle, ale abyste se zase neudřeli k smrti.

Já se obvykle nespokojím jen se seznamem provozních úkolů, tj. „co musím“ (např. postarat se o domácnost, vyzvednout/poslat zásilku, někam dojed, odevzdat projekt apod.), ale doplňuji je i těmi, které mě posouvají jako osobnost nebo prostě vstříc svým cílům (např. jakou chci dočíst knihu, kolik volných dnů si dopřát, kolik klientek oslovit nebo počet nakoučovaných hodin a hodin výcviku).

Je to má nejoblíbenější část (kolekce) Bullet Journalu.

Roční výhled

Denní zápisy, měsíční přehledy a všechny další kolekce vznikají postupně, jak plyne čas. Nemáte tedy ponětí, kolik místa vám co zabere, kolik budete kdy potřebovat. Takže kromě důležitých termínů pro aktuální měsíc byste neměli možnost plánovat více do budoucna.

Právě tuhle funkci plní část Bullet Journalu, která se nazývá (vcelku logicky) výhled. Velmi zjednodušeně: je to seznam důležitých termínů pro nadcházejících x měsíců (např. narozeniny, narozeninové oslavy, dovolené, uzávěrky a deadliny, termíny kurzů apod.).

Pracuje se s ním velmi jednoduše. Jakmile narazíte na termín, který spadá do následujícího měsíce a dál, zapíšete si ho do výhledu (ten je zpravidla hned na začátku BuJo). Na počátku každého nového měsíce si roční výhled nalistujete a důležitá data si přepíšete do kalendáře v aktuálním měsíčním výhledu.

Možná to zní složitě, ale opravdu je to velmi efektivní způsob, jak udržovat přehled nad svými povinnostmi a důležitými událostmi.

Jak s Bullet Journalem začít

Jak tedy konečně začít? Stačí vám psací potřeba a libovolný prázdný zápisník. Já preferuji tečkovaný, protože mi to připadá úhlednější, ale můžete zvolit i s linkovanými nebo úplně prázdnými listy. Rozhodně se hodí mít po ruce i malé pravítko (já ho nosím v kapsičce v zápisníku) a bělítko.

Minimálně zpočátku doporučuji mít na první stránce (nebo někde po ruce) legendu značek. Jsem přesvědčená, že budete rádi, že se máte kam podívat, než si používání značek zažijete.

První dvě dvoustrany budou tvořit váš roční výhled. Stránky si nadepište, rozdělte rovnoměrně pro následujících 12 měsíců, doplňte jejich názvy a důležité termíny, narozeniny, akce apod. Můžete stránky rozdělit horizontálně nebo vertikálně, záleží jen na vás. Doporučuji obojí vyzkoušet a zjistit, co vám více sedí. Mně vyhovuje vertikální (viz obrázek výše).

Poté si nadepište dvoustranu s měsíčním přehledem (pro aktuální měsíc) – vytvořte si kalendář a doplňte důležité termíny. Na druhou stranu vypište důležité úkoly a promyslete si priority: „Čeho chci tento měsíc dosáhnout?“ „Co je nejdůležitější? Na co se chci zvláště soustředit?“

A pak už jen na další stránku napište dnešní datum, pod který začnete vpisovat dnešní úkoly, poznámky, nápady a zážitky, čímž vytvoříte svůj první denní záznam. A voilà!

Závěrem

Pokud vás to láká, rozhodně to zkuste. Začněte s těmito základními koncepty a pravidelně se k Bullet Journalu během dne zkuste vracet. Vytvořte si ze zapisování návyk a pomalu testujte, co vám vyhovuje a co ne. Přemýšlejte o tom, zkoušejte, objevujte.

Příště se vrhnu na některé lehce pokročilejší koncepty: přesouvání a práci s kolekcemi (vč. rejstříku.). Pokud nechcete, aby vám další článek utekl, určitě se přihlaste k newsletteru.

Time managementu jsem se věnovala i ve starších článcích, tak na ně koukněte:

• Bullet Journal: Proč je to nejlepší diář/deník pod sluncem?
• Systém GTD – Jak uklidnit mysl roztěkanou všemi možnými (i nemožnými) závazky
• Inbox Zero – Jak si udělat pořádek v poště (natrvalo)
• Jak přestat říkat: „Nemám na nic čas!“ (aneb Chorobná zaneprázdněnost vs. skutečná produktivita)

Na počtenou příště

Lucie

Moje story: Od běžných, přes motivační až po diář Bullet Journal

Často se mě na Bullet Journal ptáte i během koučovacích sezení a jakmile se o něm zmíním a ukážu pár stránek, většinou vás to hned osloví. Než se ale dostanu k základům téhle úžasné analogové metody, ráda bych vyprávěla příběh o tom, jak jsem se k ní vlastně dostala, a taky o tom, co je a není diář Bullet Journal. Protože pochopení podstaty a vyvrácení důsledků tiché pošty mi přijde dost zásadní.

Bývala jsem holka nešťastná, bez peněz, ve vztazích, co stály za prd (velmi jemně řečeno), a všechno pro mě býval problém. Všeho bylo málo, na všechno jsem si stěžovala, utápěla se v křivdách, sebelítosti a sladkostech. No a když jsem konečně našla východisko z té hrozné králičí nory ven a vyšla vstříc světlejším a šťastnějším zítřkům, propadla jsem osobnímu rozvoji a začala pomalu měnit svůj mindset.

Hltala jsem jednu seberozvojovou knihu za druhou a zkoukla ještě více videí na YT o tom, jak plánovat, být produktivní, jak si vytvořit svou osobní vizi a mnoho dalšího. A jedna z nejčastějších rad zněla: pořiď si diář a piš si deník. Všichni ti, co už dosáhli úspěchu a šťastného, naplněného života přede mnou, měli jasno, co je důležité. Zapisovat si své zážitky i pocity, věnovat se pravidelné sebereflexi, prioritizovat a plánovat svůj život na běžné denní bázi.

Pustila jsem se tedy do psaní deníku a hledala způsob, jak samu sebe motivovat k tomu, abych psala denně. Nebo alespoň několikrát do týdně či jakkoliv často, ale hlavně pravidelně. Nikdy mi to ale nevydrželo moc dlouho. A diář? Ten jsem tenkrát používala pouze jednoduchý, který jsme dostali ve škole. Zapisovala jsem si akorát tak rozvrh na každý semestr, termíny zkoušek a směny v práci. Víc jsem vlastně neměla co plánovat. Můj život neměl žádný směr.

Mé poprvé s motivačním diářem (Doller)

Pak jsem ale někde zahlédla reklamu na motivační diář Doller. A protože se přesně tak akorát onen příjemný výjev potkal s mou potřebou pohnout se z místa a začít si tvořit svůj svět dle svých přání, ihned jsem si ho objednala. Lákal mě příslib splněných snů i představa, jak krásně pomalovaný bude můj diář, děsně umělecký, rozhodně sofistikovaný a bude z něj křičet moje unikátní osobnost. A k tomu budu mít vše zaznamenané, takže budou mé zážitky konzervované na listech diáře. No neberte to!

Otevřela jsem diář a dala se do díla. Nakreslete, kde a kým chcete být za 5 let. Napište si své roční cíle. Tady vyjevte svá přání – co chcete zažít, navštívit, koupit si, kam chcete vycestovat a tak dále. Měsíční cíle, týdenní cíle, priority, rozpis po hodinách a každý měsíc retrospekce: co se povedlo a nepovedlo, co jsem udělala a neudělala, co příště udělat lépe a co nedělat radši vůbec.

Zpočátku jsem se toho zhostila s velkou vervou. Začala přemýšlet, co bych všechno chtěla, a taky se snažila přijít na to, kde vůbec chci být za 5 let. Každý nový měsíc jsem si ozdobila motivem, který korespondoval s daným obdobím. Jako to můžete vidět na všech těch fancy instagramových účtech. Snažila jsem se pilně plnit políčka a časy aktivitami, povinnostmi a plány.

Jenže po čase mě to přestalo bavit.

Zkoušela jsem i další typy motivačních diářů, ale vždycky jsem narazila na podobný problém.

Největší nedostatky běžných diářů

1. Standardní listy pro nestandardní osobnosti

Nechtělo se mi úplně každý měsíc psát, co se mi povedlo a nepovedlo. A ne každý týden jsem cítila potřebu vypisovat každou aktivitu do plánu, ještě k tomu po konkrétních hodinách. Měla jsem pocit, jako bych vyplňovala diář pro vyplňování diáře. Takže se listy stávaly čím dál tím prázdnějšími a prvotní nadšení pomalu začalo pozbývat na intenzitě.

Snaha vecpat svou osobnost (a unikátní potřeby) do předpřipravených listů se projevilo jako velký problém. Ne pro všechny stránky jsem našla využití, i když jsem se snažila sebevíc, a některé věci mi tam zase chyběly. Prázdné listy ve mně vzbuzovaly vnitřní tlak, který mi postupně ubíral motivaci věnovat se diáři pravidelně… a tak se mezery a prázdná místa objevovaly častěji, až jsem se přestala snažit úplně.

2. Cena jako za luxusní zboží

S tím, jak se s diáři roztrhl pytel a mnoho z nás se chce věnovat seberozvoji a plánovat si svou spokojenou budoucnost, roste i trh s motivačními diáři a zápisníky. Mnoho značek teď nabízí zápisníky v designových provedeních a z luxusních materiálů. Některé značky už si lidé kupují ze stejného důvodu, jako si mnoho z nich kupuje výrobky od Applu – stáváte se tak členem specifické komunity, dáváte najevo nějaký svůj postoj nebo to, že souzníte s hodnotami, které ctí výrobce. Zkrátka a jednoduše: ceny některých značkových diářů se vyšplhaly vcelku vysoko.

3. Obvykle pouze jedna funkce

Kolik produktů si musíte koupit, abyste měli prostor pro:

• plánování na denní, týdenní, měsíční a třeba i roční bázi,
• zaznamenání úkolů, důležitých schůzek a povinností,
• zapisování svých zážitků i pocitů, aniž byste se museli omezovat místem,
• vedení deníku vděčnosti nebo třeba habit trackeru,
• zapisování všech svých nápadů?

Obvykle to vyjde na pěkný stoh zápisníků a sešitů. A nosit to všude s sebou? Ani náhodou!

Důsledky tiché pošty: Co není diář Bullet Journal

Po čase jsem narazila na zázračný Bullet Journal, o kterém se sem tam zmínil někdo ve videu. Začala jsem googlit jako zběsilá a zjistila, že Pinterest je přímo přecpaný náměty pro diář Bullet Journal. Zdálo se, že celý svět mu propadl. Všechny webové stránky překypovaly výčty přínosů, fotkami s nádhernými kresbami, doporučeními na strukturu Bullet Journalu, a taky na barevné fixy, washi tape a mnoho dalšího…

Stačí prý prázdný zápisník (ideálně tečkovaný), psací potřeba a malé pravítko a moje povědomí o sobě samé, klid v duši a produktivita vystřelí až do nebes! Tak jsem tomu nakonec dala šanci. Koupila jsem si prázdný tečkovaný zápisník a začala si tvořit diář vlastní. Začala si rýsovat kalendář, místo pro denní záznamy, habit trackery, a hlavně tu svou vysněnou budoucnost. A taky představu sebe samé, jak trávím čas pravidelnou sebereflexí, plánováním, odfajfkováváním úkolů a dosažených cílů.

Jenže jak jsem si předpřipravovala všechny ty listy dopředu, dostala jsem se brzy do úplně stejné situace jako tenkrát s Dollerem a ostatními diáři. Některé stránky zely prázdnotou, jinde mi zase chybělo místo, abych tam všechny úkoly a poznámky vecpala. Pěkné kresby se mi taky velmi rychle omrzely, protože na ně většinou nebyl moc čas anebo chuť.

Pomalu jsem se se svou představou fungujícího vztahu s jakýmkoliv deníkem nebo diářem začala loučit. A pak mě cvrnklo do nosu video (jako na zavolanou!), které si vzalo na paškál všechny ty šílené mýty o Bullet Journalu a uvedlo všechno na pravou míru!

AHA!

Originalní metoda: Co ve skutečnosti je Bullet Journal

Bullet Journal není tečkovaný deník plný překrásných kreseb a předchystaných listů na každý den, jak by se mohlo podle většiny blogových článků a obrázků na Instagramu a Pinterestu zdát. Naopak podstatou Bullet Journalu je jednoduchost, minimalistická forma, rychlost zápisů, konzistence. Na designu a kreativitě diář Bullet Journal rozhodně nestojí.

Je to ve skutečnosti metoda, která propojuje funkce deníku, plánovacího kalendáře a seznamu úkolů. Pro denní zápisy využívá systém odrážek (anglicky: bullet points) – odtud tedy její název. Metodu pro svou potřebu stvořil a vyšperkoval Ryder Carroll, aby měl navzdory svému ADHD svůj život pod kontrolou. Aby zvýšil svou všímavost, podpořil svou sebereflexi a vědomé rozhodování o svém životě. Aby chápal, co jsou jeho priority, zvládl dokončovat projekty, někde vyprazdňoval přeplněnou mysl a na denní bázi efektivně plánoval.

Ve své podstatě stačí jen povědomí o základních stavebních prvcích systému, notýsek (tečkovaný, linkovaný, nelinkovaný, jakýkoliv) a psací potřeba. Žádné fixy pro krasopis ani 50 odstínů pastelek nepotřebujete. Nejde o krásu, ale o užitek. Metoda dává přednost přehlednosti a rychlým zápisům přes fotogenickým rukopisem a uhlazenými kresbami. Konec konců, jde zejména o nástroj pro osobní time management.

Systém si můžete přizpůsobit přesně podle svých potřeb. Jakmile začnete pouze se základními stavebními kameny, rychle si zvyknete a můžete systém dále rozvíjet, upravovat a optimalizovat podle toho, co a jak aktuálně potřebujete. Tím, že plní funkci deníku, diáře i plánovače, máte skoro neomezené možnosti. Více do hloubky se základním konceptům věnuji v článku: Metoda Bullet Journal: Základní koncepty a jak s tím začít.

Čím déle v tom jedu, tím více pronikám hlouběji a uvědomuji si, jak je celý systém komplexní. Metoda Bullet Journal a celá filozofie za ní je pro mě dokonalou synergií nástrojů pro osobní sebereflexi, mentální hygienu, produktivitu a efektivitu, plánování, mindfulness a třeba i takové hledání smyslu života. Základní koncepty systému vás k osvojování si těchto dovedností navíc sám vede. Naprosto přirozeně.

Největší výhody metody Bullet Journal

1. Systém přímo vám na míru

Systém si můžete přizpůsobit přesně na míru svým momentálním potřebám, ty se obvykle v čase mění. Možná ne ze dne na den, ale klidně co půl, čtvrt roku. Někdy si budete chtít hlídat každodenní návyky, jiné měsíce třeba vůbec. Já osobně rozjíždím různé projekty, které potřebují v různých obdobích různou míru pozornosti. Někdy mě popadne múza a potřebuji někam prostě jen tak vysypat nápady. Tak, jak přicházejí.

To, jaké nástroje ve svém Bullet Journalu budete používat a jaké ne, je čistě na vás. Vy jste pánem každé jedné stránky ve své diáři. A když časem přijdete na to, že vám nějaká kolekce či nástroj už neslouží nebo potřebujete trochu něco jiného, není nic snazšího, než si to na příští měsíc upravit. Naše potřeby se přirozeně mění, stejně tak se s vámi budou měnit i části vašeho Bullet Journalu.

2. Všechno na jednom místě

Mám všechen svůj život (cíle, plány, závazky i deníček) a všechny své nápady NA JEDNOM MÍSTĚ. Deník, diář, plánovač, úkolníček, sbírka nápadů či citátů a cokoliv dalšího, co vás jen napadne, to všechno se prostě vejde do jednoho jediného zápisníku, který můžete nosit všude s sebou. Cokoliv, co zrovna využijete, patří dovnitř. Všechno, co vás napadne, můžete hned zapsat. Prostě hned sáhnete do kabelky a podíváte se, co vás čeká odpoledne, nebo zaznamenáte, jak se zrovna teď cítíte.

Jsem multipotenciál. Mám mnoho zálib, a ještě více nápadů. Potřebuji jedno místo, kam to ze sebe vysypu. A kde to taky posléze kdykoliv najdu. Jak bych třeba dneska rozjížděla své podnikání vedle zaměstnání na plný úvazek, to tedy nevím. Brzy bych se ztratila v těch různých rolích, byla bych zmatená, ztracená a vyčerpaná. Bullet Journal mi to opravdu hodně usnadnil (a usnadňuje).

Všechno. Na. Jednom. Místě.
Pořád. Po. Ruce.

3. Cenově příznivá řešení

Pro svůj diář Bullet Journal nepotřebujete nic víc než jen obyčejný zápisník a něco na psaní – tužku, propisku, barevnou pastelku, zkrátka cokoliv.

Samozřejmě si můžete udělat radost, koupit si nějaký designový zápisník s koženými nebo dřevěnými deskami, sadu značkových barevných propisek a balení pastelových zvýrazňovačů, obecně se ale obyčejné zápisníky pohybuji v mnohem příznivější cenové hladině než vytuněné diáře.

4. Ptačí perspektiva i detail při plánování

Pro mě, brain-based koučku (a bývalou projektovou manažerku), je plánování v širším kontextu prostě must have. Můžete si na den vymyslet libovolný počet aktivit, povinností a úkolů, jakmile ale nejsou v souladu s tím, kam se chcete dostat, těžko se tím směrem nějak výrazně posunete. Jestli vůbec. Tou prázdnou honbou za odškrtanými úkoly si akorát berete drahocenný čas a energii.

Místo toho se soustřeďte na určení priorit. A těch se držte.
Bullet Journal je v tomhle směru perfektní pomocník.

Koučka radí:

Tip: Vytuňte si dvojstránku s měsíčním výhledem

Z těchto dvou stránek můžete vymáčknout opravdu maximum, stačí jen trochu kreativity. Třeba já na první pohled vidím:

• přehled důležitých termínů schůzek, deadlinů a koučovacích sezení pro daný měsíc,
• svůj pravidelný ženský cyklus (menstruační dny i předpokládanou ovulaci),
• habit tracker, kde si zaznamenávám návyky, které chci pěstovat (obvykle stylem splněno / nesplněno),
• výčet důležitých úkolů pro daný měsíc,
• přehled byznysových priorit.
  (Pozn.: Obvykle mám tak 3-4, ale tenhle listopad jsem akorát byla v 1. měsíci těhotenství, takže imrvére unavená.)

Tohle je můj tajný tip, jak si držet fokus a pracovat efektivně se svou energií a časem napříč celým měsícem (i s přihlédnutím k cykličnosti). Plánování v širším kontextu je něco, k čemu vedu své klientky, ať už Bullet Journal mají, nebo ne.

A tady máte všechno, co potřebujete pro efektivní a realistické plánování, na jedné jediné dvojstránce.

5. Škrtáním úkolů k efektivitě

Vzhledem k tomu, jak funguje proces přesouvání úkolů a jejich vyhodnocování, přirozeně vás metoda donutí přemýšlet nad aktivitami, do kterých se vám moc nechce. Začnete si všímat, jaké typy úkolů neustále odkládáte, takže budete mít příležitost se na chvíli zastavit a zhodnotit, zda jsou tyto úkoly vlastně důležité. Naučíte se tak pěkně postupně své závazky škrtat a ušetříte si tak spoustu času (a energie) v dlouhodobém horizontu.

6. Paterny a spojitosti

Denní zápisy píšete tak, jak přijdou. Vedle úkolů, povinností a důležitých schůzek, které vás ten den čekají, si zapisujete i poznámky ze schůzky, své momentální pocity, uvědomění a třeba i různé bolístky. Pravidelnou sebereflexí tak můžete snadno odhalit mnohé spojitosti, které by vás možná ani ve snu nenapadly, pokud byste je neviděli zaznamenané černé na bílém.

Já takhle odhalila příčinu bolestí hlavy, které se mi nepravidelně vracely (spolu s kolegou, se kterým jsme se občas potkávali některé dny v kanceláři). Nebo třeba to, že mi posezení s některými lidmi bere opravdu velkou spoustu energie, a pak se vracím domů naprosto vyšťavená. Díky tomu jsem mohla ve svém životě udělat změny, kterými jsem eliminovala podobné nepříznivé faktory.

Závěrem

Bullet Journal je podle mě opravdu nejlepší formou diáře/deníku, na který jsem kdy narazila. A to vám povím, já miluji papírnictví a diáře obzvlášť!

Ať už pro zachycování myšlenek a nápadů, pravidelnou sebereflexi, plánování strategické i na denní bázi, skloubení profesního i osobního života nebo zkrátka pro cokoliv jiného, je metoda Bullet Journal ideální kandidát.

Pro mě je navíc velké plus, že respektuje (a doplňuje) základní principy metody GTD (Getting Things Done), o kterých jsem psala v článku: Systém GTD – Jak uklidnit mysl roztěkanou všemi možnými (i nemožnými) závazky.

Tak na počtenou příště

Lucie

Málokdo si je jistý: „Jak dát svému životu směr?“ „Co vlastně chci?“ „Kdo jsem?“

Takže tohle je zkratka k odpovědím a k vašemu spokojenému životu.

Co jsou osobní hodnoty?

Každé naše rozhodnutí, každá jednotlivá činnost, zkrátka vše, co děláme, je založeno na našich vědomých i nevědomých domněnkách o tom, co je správné a co je špatné, co pro nás je a není dobré, co je a není důležité, tj. na našich hodnotách. Všechny formy lidské činnosti jsou určovány právě hodnotovým systémem, který každý z nás přijímá, akceptuje a vnitřně si osvojuje.

Hodnoty ovlivňují náš celkový přístup ke světu i k sobě samým, dávají smysl a směr našim postojům, chování a jednání a jsou naší nedílnou součástí. Naše osobní hodnoty zkrátka odrážejí naše základní postoje ke všem oblastem života (lidem, činnostem, situacím, předmětům atd.). A vypovídají tedy o tom:

• kdo jsme,
• o co v životě usilujeme,
• co je pro nás důležité, podstatné,
• čeho si nejvíce ceníme, vážíme,
• jaké máme preference, priority,
• co nás nejvíce motivuje,
• co dává našemu životu smysl.

Tvoří základní složku naší motivace a ve velké míře ovlivňují náš život podobně jako naše potřeby. Promítají se neustále do všeho, co děláme (do všech našich aktivit, myšlenek a pocitů), a to naprosto bez ohledu na to, zda jsme si toho vědomi nebo ne.

Každý z nás má své hodnoty postavené (trochu) jinak. Pro někoho jsou více důležité věci jako značková kabelka, prestižní vzdělání nebo vysoké společenské postavení, pro jiného to bude spíše rodina, děti a hloubka přátelství. Žádné hodnoty nejsou apriori špatné nebo dobré. Jsou formovány zejména výchovou, společností, životním stylem, okruhem našich nejbližších, společenským postavením, profesním zaměřením a většinou jsou dost poplatné době, ve které jsme vyrůstali.

Proč je dobré své osobní hodnoty znát?

O našich osobních hodnotách a jejich zásadní roli v našem životě se mluví opravdu málo, přitom je to ten nejspolehlivější kompas, který nám může v našem životě ukázat (konečně) ten správný směr. Je to rychlá cesta k:

• naší opravdovosti, autenticitě
• získání sebevědomí
• sebejistotě
• vnitřní integritě
• důvěryhodnosti
• větší sebekontrole
• snadnějšímu rozhodování
• dělání správných rozhodnutí pro sebe a svůj život
• dosahování vytoužených výsledků, cílů a snů.

To, zda podle svých hodnot žijeme, určuje to, jak spokojení se cítíme a jak naplněný je náš život. Pokud své životní hodnoty neznáme (ideálně včetně jejich pořadí), těžko s nimi můžeme žít v souladu. Zcela logicky.

Neznalost osobních hodnot neomlouvá

Obvykle, když se někoho zeptám, zda žije podle svých životních hodnot, obdržím vcelku rychlou a jasnou odpověď: „Ano. Jasně, že ano.“ Posléze se ptám: „A jaké hodnoty to jsou?“ „Hm, rodina, přátelé, práce, zábava a tak.“ „A co třeba peníze, úspěch, radost ze života, vnitřní integrita, zdraví, upřímnost, autenticita, sebehodnota, láska, hojnost nebo osobní rozvoj,“ doptávám se. „Jasně, to taky!“ „No a které jsou pro Tebe ty nejdůležitější? Kterých 5 by bylo těch TOP?“ A zde už se dostávají zpravidla trochu do rozpaků, protože nad tím nikdy ve skutečnosti tak do hloubky nepřemýšleli.

Pokud si nezvědomíme ty nejdůležitější hodnoty, dokážeme sami sobě zaručit, že s nimi žijeme opravdu v souladu? Pokud nevíme, zda je pro nás důležitější rodina nebo peníze, dokážeme sami sobě s čistým svědomím opravdu odpřisáhnout, že tomu, co je pro nás na žebříčku výše, dáváme větší pozornost? Asi stěží.

Všechno nám může připadat v našem životě důležité, jenže jakmile je důležité všechno, není důležité vlastně nic. Tam uvnitř nás ale ten hodnotový žebříček již existuje, takže pokud nejednáme v souladu s ním (vědomě či nevědomě), cítíme se obvykle frustrovaní, nešťastní, zkrátka, že to není ono.

Možná své stěžejní životní hodnoty naprosto přehlížíme. Možná dokonce jednáme v naprostém rozporu. A pak se divíme, že někde uvnitř necítíme naplnění a radost, ale spíš jakousi prázdnotu a možná i výčitky, že nejsme spokojeni ve svém životě, i když pro to děláme tolik!

Proto je tak důležité je pochopit a respektovat.

Snadnější rozhodování

Celý náš život je prakticky jen souhrnem našich rozhodnutí. Malých, velkých, těžkých, snadných i takových, které nám ho mohou obrátit úplně naruby. Většina našich každodenních rozhodnutí je binární a vcelku jednoduchá (ano/ne, pěšky/autobusem, víno/voda, guláš se šesti/salát k obědu, říct pravdu/zalhat), ale i tak ovlivňují náš život. A co teprve ta velká, komplexní rozhodnutí jako třeba:

• jak(ý) žít život?
• jakou zvolit kariérní dráhu?
• jak si vybrat (toho správného) partnera?
• kde žít?
• zda zakládat rodinu?

Mnoho z nás (a mé mladší já nevyjímaje) žije z velké části na autopilota a (když na to přijde) rozhoduje se tak nějak nahodile. Často se chceme zavděčit, udělat někomu za každou cenu radost nebo se zalíbit. Nechceme vyčnívat z davu a upozorňovat na sebe, aby si někdo nevšiml, že nejsme dokonalí, a nesoudil nás. Někdy jdeme tam, kam jdou ostatní, nebo tam, kde prý to je nejlepší (třeba je tam hodně peněz), protože nás nenapadá nic lepšího. Děláme zkrátka to, co se sluší a patří, a často tak nějak automaticky.

Pokud ale chceme žít opravdu šťastný a naplněný život podle svých představ, je třeba rozhodovat se vědomě a tak, abychom se posouvali tím správným směrem. Tedy všímat si všech těch malých křižovatek ve svém životě a jednat v souladu se svými nejdůležitějšími osobními hodnotami.

Představte si to jako jednoduchý manuál, podle kterého se můžete rozhodovat. Kde najdete okamžitě odpovědi na otázky: Čemu a kdy dát přednost? S kým se (ne)vídat? Jakou formu spolupráce si vybrat? Zda přijmout novou nabídku a za jakých podmínek? Co vás udělá dlouhodobě šťastnými a co nikoliv? Takhle totiž zvědomění si svých stěžejních hodnot funguje, jako návod pro všechna nadcházející rozhodnutí.

Autenticita a sebevědomí

Stejně tak nám naše osobní hodnoty vcelku snadno odpoví na otázku: „Kdo jsem?“ a „Kam vlastně směřuji?“ Naše hodnoty fungují jako kompas, jakmile jej zprovozníme a začneme se podle něj ve svém životě řídit, začneme konečně žít svůj vlastní život, staneme se autentickými osobnostmi.

Jakmile si totiž dáme tu práci a zvědomíme si, co je pro nás v našem životě opravdu to nejdůležitější a bez čeho se vcelku snadno obejdeme, získáme pevnou půdu pod nohama. Najdeme vnitřní silu, sebevědomí a odvahu za svými (správnými) rozhodnutími si stát. Najednou pro nás bude snadné říkat ne tomu, co nechceme, s čím nesouzníme a co je našim hodnotám vzdálené. Naopak začneme dávat přednost tomu, co je v souladu s našimi hodnotami a co nás posune vstříc našemu vysněnému životu.

Kvalitnější a uctivější vztahy

Vnímání vlastního života optikou vnitřních hodnot nám otevírá úplně nový svět dokonce i ve vztazích. Všechno je jednodušší, snadněji si tvoříme vlastní hranice a stáváme se přirozeně tolerantnějšími. Když totiž pochopíme důležitost vlastního hodnotového žebříčku a principů, podle kterých žijeme a ze kterých nejsme ochotni ustoupit, začneme odečítat a respektovat i vnitřní hodnoty druhých.

Už jste někdy přemýšleli nad tím, jaké hodnoty vyznávají vaši nejbližší? Souzníte s nimi? Vzhledem k tomu, že jsme průměrem svých pěti nejbližších, můžeme to využít k tomu, abychom se vědomě obklopili lidmi, se kterými se cítíme opravdu dobře, kteří sdílí naše nejdůležitější hodnoty, kteří nás snáze pochopí a podpoří. Náš život je moc krátký na to, abychom trávili svůj drahocenný čas s lidmi, co neustále svým chováním (ať už vědomým nebo nevědomým) znásilňují hodnoty a principy, které my vnímáme jako stěžejní pilíře ve vlastním životě.

Závěrem

Naše osobní hodnoty jsou naší součástí, ať si je uvědomujeme nebo ne. Velmi ovlivňují naši vnitřní motivaci, naše postoje ve všech oblastech života a naši celkovou spokojenost. Pokud chceme žít opravdu vědomě a hezky autenticky, měli bychom svůj hodnotový žebříček mít neustále na paměti a respektovat jej při svém každodenním rozhodování.

Pokud ještě neznáte své osobní hodnoty a chtěli byste s jejich zvědoměním pomoci, přihlaste se do minikurzu 1. krok k vědomému autentickému životu ZDARMA.

Zjednoduší vám to život a dost možná i vztahy.

Na počtenou příště

Lucie

Nejste v tom sami

Já sama jsem se kdysi cítila skoro jako blázen, když jsem se rozhodla vyměnit teplé místečko za nejistou budoucnost v naprosto novém prostředí (a taky v úplně jiném, pro mě neznámém, odvětví).

Ve své tehdejší práci jsem měla klid a moc fajn kolegy, zejména svou tenkrát nejbližší kamarádku, se kterou jsme chodily každý den na oběd a prokecaly spolu nespočet hodin. Měla jsem fajn kancelář, fajn šéfa, fajn práci, vcelku fajn plat, moc jsem se nepředřela, a navíc jsem to měla z bytu do práce relativně kousek. Neměla jsem si moc na co stěžovat.

Jenže i tak se mi ale z představy, že na tomhle místě zůstávám dalších pár let, spustila další (tenkrát už skoro pravidelná) panická ataka. A věděla jsem, že zkrátka musím změnit pole působnosti, nebo se duševně sesypu.

„Co víc bys ještě chtěla?“ doráželi na mě kolegyně, někteří kamarádi i členové rodiny, když jsem jim poprvé oznámila své rozhodnutí změnit práci. Připadala jsem si nepatřičně a nevěděla, jak jim vysvětlit, že mi to prostě nestačí. Že vnitřně toužím po něčem mnohem víc, i když možná teď ještě nevím přesně, co to vlastně je.

Cítila jsem se nepochopená, zmatená a osamělá. Tedy až do chvíle, než jsem poprvé do Googlu zadala heslo „Nespokojená v práci“, kdy se mi na obrazovce rozsvítily tisíce a tisíce článků o tom, jak najít práci, kterou budu milovat. A to mi vlilo do žil naději.

A tak tehdy začala má honba za posláním a prací snů.

Nespokojenost v číslech

Bylo by pro mě tedy opravdu těžké fenomén nespokojeného zaměstnance v dnešní době ignorovat. Jednak proto, že jsem si tím sama prošla. Zejména ale proto, že nespokojenost v práci je jedno z top témat, se kterým za mnou klientky přicházejí.

Když se mi začalo objevovat tohle téma v rámci koučovacích sezení pravidelně, rozhodla jsem se trošku zapátrat. A nutno říci, že v tom mé staré já ani mé klientky rozhodně nejsme samy.

Statistická vsuvka pro fajnšmekry:

Z posledního výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z června 2020 vyplývá, že pouze 34 % vedoucích pracovníků (nebo těch s vyšší odborností) a 15 % ostatních zaměstnanců mimo dělnické profese je velmi spokojeno ve svém zaměstnání. A celých 16 % vedoucích pracovníků a 33 % ostatních zaměstnanců (mimo dělníky) jsou buď nespokojeni, nebo tak napůl. A třetina není zrovna málo.

Stejně tak, jako jsem já tenkrát toužila najít smysluplnou práci, která mě bude dlouhodobě naplňovat, své IKIGAI, svou práci na bílém koni, která mě vytrhne ze spárů pochybností o své tehdejší (a skoro kterékoliv další) kariéře, stejně tak ji hledají i mí klienti. A já se snažím jim pomoci dřív, než si začnou googlit, jak na panické ataky, nebo než úplně vyhoří.

Obvykle začínáme tím, z čeho jejich nespokojenost vlastně pramení.

Co nespokojenost vlastně nejvíce ovlivňuje?

1. Pracovní prostředí a vztahy na pracovišti

Pro mnohé z nás je atmosféra a vztahy na pracovišti opravdu důležitým předpokladem pro to, abychom se cítili ve své práci dobře. S přátelskou atmosférou naše spokojenost přirozeně roste, s napjatou či konfliktní naopak naše spokojenost klesá.

Sama jsem o vlivu (toxické) firemní kultury psala v článku Obětí bossingu (moje osobní zkušenost), vzhledem k tomu, že tenhle článek některý z mých bývalých kolegů našel a rozeslal napříč společností, dosáhl tehdy opravdu rekordní návštěvnosti.

Naštěstí ale můj příběh není klasickým vzorkem, protože dle (výše uvedeného) výzkumu hodnotí vztahy a atmosféru na pracovišti kladně celých 78 %. Což je fajn. Nespokojenost tedy plyne často z něčeho jiného.

2. Výše výplaty a firemní výhody

Dalším výrazným faktorem je samozřejmě naše finanční odměna a případné další benefity (stravenky, příspěvky na penzijní a životní pojištění, příspěvky na sportovní aktivity atd.). Celých 55 % dotázaných mělo pocit, že je ohodnoceno nedostatečně. Pouhé 1 % z nich mělo naopak pocit, že dostávají víc, než si zaslouží.

3. Seberealizace a osobní růst

A zde na řadu přichází to, co v mém příběhu (a posledních několika letech) mělo největší vliv na mou profesní spokojenost: možnost seberealizace a osobního růstu.

Měla jsem pocit, že:

• stojím na místě, úplně stagnuji,
• moje práce nemá moc smysl a možná je i zbytečná,
• nevyužívám své silné stránky a dovednosti,
• se nemám moc kam kariérně posouvat (a ani mě to neláká),
• mou práci zvládne i cvičená opice,
• mi na mé práci už ani nezáleží.

A toužila jsem po práci, kde:

• se budu rozvíjet,
• budu mít nějaký pozitivní dopad,
• využiji plně svůj potenciál,
• budu mít možnost kariérně růst,
• využiji svou jedinečnou sadu vlastností a dovedností,
• budu milovat to, co dělám.

Dnes s tím za mnou chodí čím dál tím víc klientů, kteří bojují se stejnými tíživými pocity. Obvykle se liší akorát svou intenzitou.

U někoho to má podobu zatím jen obecné vnitřní nespokojenosti nebo vnitřní nejistoty, která je doprovázená myšlenkami typu:

• Je tohle opravdu to, co chci dělat? (Teď, další rok, dva, pět, deset?)
• Není tam někde něco víc? (Přeci tam musí být něco víc!)
• Jaký má takhle práce vlastně smysl? (Tohle mi nestačí!)

Někteří pociťují, stejně jako tenkrát já, už opravdu nutkavou potřebu něco s tím udělat, a to co nejdřív.

Často pak sáhnou po první příležitosti v naději, že ta snová práce si je našla. Všechno se totiž zdá lákavé a na chvíli to pomáhá utlumit ten vnitřní tlak. Jenže po čase (po tom obvykle zbrklém rozhodnutí) přijdou na to, že stojí zase na tom samém místě – zase nespokojení, protože současná práce, stejně jako ta předešlá, nenaplňuje jejich potřebu seberealizace.

TIP pro sebekoučink:

Chtít víc je přirozené

Já profesní nespokojenost opravdu vnímám jako fenomén dnešní doby. Zpozorovala jsem ale ještě jeden související jev, a tím je ten vnitřní rozpor, že byste přeci měli být spokojení, když se tak ale rozhodně necítíte. Podle měřítek okolí a společnosti máte všechno, co byste měli chtít, tak přeci nemůžete být nespokojení. A pak máte výčitky a cítíte se zase nepatřičně, nevděčně, nemístně.

Jenže vaše potřeba seberealizace je přirozená. Je to tak v pořádku. Vaše potřeby se vyvíjejí spolu s tím, jak se vyvíjíte vy. Vzpomeňte si na Maslowovu pyramidu potřeb:

Možná vás ještě před třemi lety nejvíce zajímaly peníze a jistota. Dneska jste už finančně zaopatření, a tak toužíte spíš po uznání nebo dokonce po samotné seberealizaci.

Mějte na paměti, že ne každý se ale nachází na té samé úrovni, a tak ne každý vás bude schopný pochopit (a třeba podpořit). Proto se ideálně obklopte těmi správnými lidmi. Jak je to důležité a jak na to, si přečtěte v článku Jsme průměrem pěti nejbližších lidí (jak toho využít pro náš úspěch).

Odlišný pohled různých generací

Generace vašich prarodičů měla třeba úplně jiné starosti a profesní očekávání.

„Nosíš domů peníze? Platí ti zaměstnavatel pravidelně? Máš jistotu? Jsi v teple? Máš co jíst? Tak jakápak nespokojenost?“

Nevím, zda jste někdy podobné téma probírali se svými babičkami a dědy vy, ale má cesta za hledáním smysluplné práce, která mi přinese do života mnohem víc než jen balík peněz, se s jejich pochopením mohla jen těžko potkat. Natož záměr stát se koučkou a pomáhat dalším lidem se realizovat. A že by za to někdo byl ochotný zaplatit?

Jejich pohled je ale stejně tak pochopitelný, jako je pochopitelná vaše nespokojenost v práci. Vždyť naši prarodiče nežili v takovém blahobytu a jistotách, které máme my dnes. Buďte tedy shovívaví a vděční za to, že i díky nim můžete dnes žít v hojnosti a „trápit se“ pouze relativními maličkostmi. Například tím, že vaše práce třeba není plně v souladu s vašimi osobními hodnotami a velkolepými cíli. V kontextu války a chudoby to opravdu nemusí být tak horké. Navíc to má obvykle snadné řešení.

Na druhou stranu si ale konečně přestaňte vyčítat to, že se cítíte ve své práci pod psa, i když byste podle měřítek jiných lidí (například svých rodičů nebo prarodičů) měli být naprosto spokojeni.

Závěrem

Pokud nejste spokojeni ve svém zaměstnání, pamatujte, že v tom nejste rozhodně sami. Ať už je to vlivem firemní kultury, vzájemnými vztahy na pracovišti, neadekvátním finančním ohodnocením nebo pocitem, že plýtváte svým potenciálem, je naprosto v pořádku spokojený nebýt a rozhodnout se ohlížet po nové kariéře. Takové, která vás bude naplňovat a kvůli které budete vstávat z postele s nadšením!

Vaše potřeby se vyvíjí spolu s tím, jak se vyvíjíte vy. A tam, kde pro vás byly před pár lety důležité hlavně jistota a peníze, dnes vám to nemusí stačit. Pokud se ve své práci aktuálně trápíte, začněte s tím něco dělat. Dlouhodobá nespokojenost může vést k vyhoření.

Nalézt smysluplnější práci a milovat to, co děláte, nemusí být vůbec utopie. Často stačí jen přijít na to, co vlastně chcete, a jít tomu trochu naproti.

Tak na počtenou příště

Lucie